Kindness✔️

-7-

Erin jsem už neviděla. Napsala mi, že zůstává na párty s Dylanem, a pak mi to vše ještě vysvětlí. Takže jsem konečně mohla jít domů. Autobus byl poloprázdný, ale připadala jsem si stísněně. Bylo jedenáct večer a se mnou jelo pár divných chlapů, jedno žena se sluchátky a ještě kluk, který mi byl povědomý. Nejspíš to byl student ze školy nebo jsem ho viděla na té párty.

Domů jsem dorazili do půlnoci, takže byl táta spokojený. Oba rodiče byli v obýváku, máma však spala na tátově hrudi, tak jsem jen tiše prošla a zamířila do svého pokoje. Unaveně jsem se svalila na postel a usnula.

Probudila jsem se kvůli hlasitému bouchnutí předních dveří. Rozlámaně jsem vstala, než jsem se vůbec dobelhala ke dveřím svého pokoje, vešel do něj Scott. "Aha, špatný pokoj, promiň," zasmál se bratr.

"Jsi opilej?" Zamračila jsem se na něj. Scott si přiložil prst na rty. Protočila jsem nad ním očima. Nevypadal na tom dobře, rozhlížel se kolem sebe a nejspíš nevěděl, kde má svůj pokoj. "Jsi pitomec a buď tiše," sykla jsem na něj. Scott se motal, do všeho narážel, čímž přitahoval pozornost. Máma by z jeho chování nebyla nadšená.

"Vždyť jo, vždyť jo, pssst," mával rukama Scott. Dovedla jsem ho k jeho pokoji a strčila ho do něj. "Au!" Vyjekl. Zavřela jsem dveře od pokoje. Scott si lehl na postel.

"Kde si byl? Měli jsme být jen na té párty! Scotte? Scotte?" Klekla jsem si k posteli, Scott už však dřímal. "To si ze mě děláš legraci," povzdechla jsem si. Zvedla jsem se a nechala ho spát. Vrátila jsem se do svého pokoje, kde jsem se podívala na hodiny. Bylo pět ráno. Promnula jsem si znaveně oči. Vzala jsem si mobil a zjistila, že mi Erin psala i volala. Ani jsem si zprávy nečetla a okamžitě jsem jí zavolala.

"Zlato, tomu neuvěříš?!" Vykřikla na mě hned Erin.

Překvapilo mě to. "Čemu, že jsi mi to zvedla v pět ráno, nebo protože jsi v pět ráno nabitá energii?" Lehla jsem si do postele, mobil jsem si však nechala u ucha.

"No já jsem teď venku a jdu domů. Celou noc jsem byla s Dylanem, bylo to úžasné! Vše mi vysvětlil a je to dokonalý. Kindness, jsem zamilovaná!" Smála se šťastně do mobilu.

"To jsem moc ráda, zajdeme v naděli před zápasem do Bloom a promluvíme si o tom, jo?" Usmála jsem se spokojeně. Byla jsem za ní opravdu šťastná.

"Spíš po zápase, protože před tím jdu s Dylanem na oběd," vysvětlila mi Erin. "Hele, už jsem doma, tak si zavoláme když tak zítra, dobře?" Zeptala se mě Erin. Slyšela jsem jak otevírá hlavní dveře od svého domu.

"Dobře, zatím." Rozloučila jsem se s ní a položila mobil na noční stoleček. Nedokázala jsem však usnout. Myslela jsem na tu chvíli s Kylem na chodbě před pokoji. Kyla musel s Dylanem mluvit. Pomohl Erin. Proč to udělal?

Popravdě jsem si myslela, že na mě bude nepříjemný, že jsem Trisu nazvala mrchou. Zmýlila jsem se. Je tak tajemný. Nevím, co si o něm myslet. Mé myšlenky mě dohnaly k malému úsměvu na rtech, který však rychle zmizel, když začal Scott zvracet. Jeho běh z pokoje do koupelny vzbudil rodiče, takže jsem to nemusela řešit. Přikryla jsem se a zavřela oči.

---

"Dobré ráno, brácho!" Vykřikla jsem po příchodu do kuchyně. Scott sebou cukl a hned si přikryl uši dlaněmi. Výrazně mu nebylo dobře, čehož jsem jen využila.

"Jsi hlučná, buď zticha!" Okřikl mě Scotte. Vyplázla jsem na něj jazyk. Z lednice jsem si vytáhla bílý jogurt. Sedla jsem si ke kuchyňskému stolu naproti bratrovi. Měli jsme i kulatý stůl hned vedle linky, ale tam jsme si sedali jen při nějakých slavnostních příležitostech, nebo když přijela návštěva.