OHNIVÝ HOLUB [ZASTAVENO]

NAŠLY JSME HOLOUBATA

Jednou ráno jsme sledovaly toho holuba a dorazily jsme na úpatí hory a tam jsme uviďely velké šedé koule. Co to do p**e je řekla Žofra to je to jsou ty holoubata. A mezi nimy bylo holoubě který bylo půl na půl no prostě mělo něco z každýho vrkouše takže takovej avatar. A pak tam přileťela mamina a dala jim mrtvou krávu a zas odletěla pryč asi šla zas lovit.

Teť jsme musely vymyslet jak to celé hnízdo zhodit dolů ze srázu aby, nevyrostly a nepáchali škody na majetku. Hm hm hm zamislela se Klára a coto vyhodit atomovkou" a kde chceš tady vzít atimovku Kláro co? okřikla jsme jí. To já nevím bránila se Klára". Aha už to mám" a co máš Žofro no přeci jak zabít tákovýho kyganta, ehhhhhh ehhhhhh mám plán jak to hnízdo celé shodit dolů zastavíme se u toho dědy s poradíme se sním co říkáte holky ??????? Jo dobrej nápad Žofro akorát teď musíme vymyslet jak se dostat s té za****é skály tak neporovnatelně aby si nás ty holoubata + holubice nevšimly a nezačali nás honit. A jak by nás mohly ty holuby honit když jsou ještě malý a neumí nic plivat a létat. Jen a byses nedivila Kláro. Ááááá ......... a bylo ticho najednou jsme viděly jak ta obrovská holubice odnáší farmáře do svého hnízda, Musíme něco udělat než ho holuby zežerou a "co chceš dělat Ali" to fakt ještě nevím. Mám nápád ozvalo se v zadu, a všichni jsme se otočila a tam stál malý chlapec a čučet na nás, po chvilce nám ukázal jako si knížku, a v té knížce bylo, napsáno já zničit toho vrkouše.

Tak jsem to přečetli že nato potřebujeme: vodu a návnadu a všichni jsem se otočila na Kráru které se třepala kolena. A proč tu návnadu musím dělat já řekla Klára protože, ty jediná která dokáže toho holuba zabít "víš nebo to nevíš" pak jsem sehnaly vodu POSTUP: nalijeme vodu na oběď kterou chce, ten pták sníst na závěr se oběď zakrije listím. Tak fajn tak to tak uděláme co říkáte holky jo !!!!!!!!!!. Tak jsme šli a Klára si lehla na zem polili jsem jí a zakryli listím pak jsem se šli schovat do nedaleké jeskyně. Ale měli jsme problém protože ta za***ná holubice stala za náma a věděla co si povídáme a asi tomu rozuměla protože potom jak jsme si to do řekli tak ta k**va na nás vyplivla oheň. ALA "řękla vy holky nemislýte zě za náma někdo stojí a dýchá nám na záda" jo odpověděla jsem" já". Pak jsme se otočily a tam stála ta holubice a čučela na nás tím svím ohním kukuček. Hned jsem začaly zdrhat sté jeskině a ten holub utíkal za námi. Zatímco mi jsme utíkali tak si tam Klára četla knihu pak nás uviděla jak jsme celé udýcháné tak se zeptala co se stalo a mi jí odpověděli ....HOLUB...!!!!!!!!!! . Pak se koukla mezi skály a řekla "do****le ten je ale, velkej" a utíkaly jsme.

2 den jsme se zase vrátily na místo a hledaly jsme toho farmáře ze včerejška měly jsme ovšem problém on tam nebyl. Kde ksakru je řekla ALA " to opravdu netuším řekla Klára" "možná už no ten holub odnesl těm dětem dodala po chvíli váhání Žofra. My to hnízdo musíme vyhodit do vzduchu a požádáme ó to armádu co říkáte holky řekla Klára "no nevím" zamyslela jsem se já. Verčo když to nuděláme dnes tak už nikdy přesvědšovala mě Ala. Najednou se začala tříst skála a koukli jsme se na horu a tam seděl noční holub a čučet na nás jak kdyby nás v životě neviděl. "Tak a teť co" no musíme zničit toho holuba jo!!!! vážně!!!!! a jak !!!!! co !!!!!! odpověděla Klara. A co třeba zavolat armádu co na to říkáte holky" Žofro přemýšlej
trochu jak chceš závolat někoho když tu není signál??? To opravdu nevím odpověděla sklíčeně Žofra. Pak jsem se otočily a zas tam stál ten zasranej holub a ksakru sakr řekla Žofra.

3 den jsme se vrátily s bombou.Tak tet to musíme připojit aby to bouchlo "odpověděla nám Klara" udělala před námi chytrou. Připojili jsme to nasadily sluchátka a BUM !!!!! to hnízdo se rozlítilo všude a kusi peří, vnitřností a krve se rozlítli všude no smrdělo to hrozně. A jak to ta holubice viděla začala na nás dělat bombardaci plivat oheň a řvát. Ona nevrkala, ona přímo žvala asi přivolávali svoje druhy no radši jsme utekli ale, neutekly jsme daleko protože ten holub nás pronásledoval až do naší chatrče kterou pak spálil byla tu jediná možnost skočit ze srázu do vody. A tak skočily naštěstí nás v peřejích stratila.AŽ byla klidnější voda tak jsme vylezly na břeh a v tu chvíli si Klára vzpoměla že v těch pežejích statika svůj oblíbený náhrdelník který jí dala maminka než zemřela. ALA jí řekla " Kláro my se tam vrátit nemůžeme" "a proč ?" Protože by nás ta holubice mohla sežrat" "chápeš nebo né"" jo chápu" " " tak to jsem ráda". "Hele přestaňte se tam hádat a jdeme" " no jo Very my už jdeme". Na půli cesty nás zastavila zas ta z****ná holubice a koukala se na nás "Ali rychle druhou bombu " "jo hned to bude" a hodily jsme to přední a BUM !!!!..... rána jak z děla "a sakra!!;" te holubici to ublížilo jen na noze a pak odlítla . BINGO!!!!!!! hele ještě Žofro bingo protože ta holubice se tomu vihla a my nevíme co tět o dní můžeme čekat. "To je takovej primitiv jednoduchý prostě nás všechny pozabíjí " "ale Verčo prosím nestraš jo" ! fajn nebudu vám strašit tím co se stane. Tak nestaš !! okřikala mě Žofra.

4 den jsme pátrali po holubovi ale ani peří až jsme kousek před sebou uviděli obří kaluž krve "páni" to je krve" "to jo máš pravdu". A ta holubice tam ležela mrtvá "je to mrtví Very" jo je Žofro mrtví neboj.