Prolog🐺

38 3 1
                                    

Sourozenci procházeli nyní strašidelným temným lesem a snažili se dostat ven. Uslyšeli nějaký zvuk. Nikdo nevěděl, co to je.

Malý Tommy se schoval za svou starší sestru, chytl se za její  konce mikiny a zavřel oči, aby bylo vše jednodušší. Bál se. A to moc.

Lucy se ovšem bála taky, ale ne tak moc, jako malý Tommy. Proto ho povzbudila pár slovy.

,,Než se naděješ, budeme doma a sedneme si ke krbu, napijeme se čaje a budeš se moct cpát čokoládou, kolik jen budeš chtít."

Sama tomu příliš nevěřila, ale potřebovala pro něj alespoň nějakou naději, která by smetla alespoň trochu strachu z jeho mysli a začal by myslet právě na to.

Něco se blížilo. Pomalu, ale jistě. Tiché šlápoty již nebyli tichými. Byly hlučnější a mnohem nápadnější, než před malou chvílí.

Bylo to už blízko, když se ozval výstřel.

Malý Tommy omdlel strachy a Lucy k tomu nebyla daleko.
Když se ozvaly  druhý výstřel, ovšem trochu jiný, omdlela i Lucy.

Wolf's baneKde žijí příběhy. Začni objevovat