Wolf's bane

1🐺

,,Lucy? Jedeme s tátou pryč na dva týdny, bude vás hlídat vaše babička. Postarej se prosím o Tommyho. Babička tolik energie nemá."

,,Dobře mami, postarám se o něj." řekla rádoby usměvavě.

Lucy se zdálo, že od posledních Tommyho jedenáctých narozenin se změnil. Po týdnu však zjistila, co to je. Pouhá známá puberta, která proplouvá Tommovým celým tělem. Bohužel, nedá se to s ním vydržet. Když byl menší, byl s Lucy stále. Dennodenně si s ním hrála a Tommy byl za to rád. Teď jí leze neskutečně na nervy. A ještě k tomu ho musí hlídat.
To budou nejhorší dva týdny mého života. Pomyslela si Lucy a odešla po schodech nahoru do svého pokoje, kde si lehla na svou postel a dala si do uší sluchátka, ve kterých za malou chvíli hrály písničky.

,,If I got Locked away,
And we Lost it all today,
Tell me honestly,
would you still,
love me the same.

If I showed you my flows,
If I could't be strong,
Tell me honestly,
would you still,
love me the same."

Nemohla zůstat zticha a nezpívat s úžasným zpěvákem. Tato písnička je pro ni srdcovka. Dokonalý text a dokonalý zpěvák co víc si přát?

Lucy poslouchala písničky, zatím co se dole Tommy loučil se svými rodiči.

,,Poslouchej Tommy. Občas k vám dojede babička a zkontroluje vás jo? Ale taky může zapomenout, takže ne, že budete vyšilovat, že k nám nepřišla babička jo?"

,,Dobře. Budu se snažit ji poslouchat."

,,A nezapomeň, že když půjdeš ven, tak se natřete opalovacím krémem."

,,Ano mami.." to už byl ale myšlenkami jinde. Těšil se na to, jak bude celý den venku, bude lést v lese na stromy a bude si dělat co chce. Máš ale poslouchat Lucy! Křičelo jeho podvědomí, které ovšem rychle zametl jeho rozum. No to tak! Budu poslouchat o čtyři roky starší sestru? Co si jako myslí?

,,Tak se měj a poslouchej ji."

,,Ano tati." dořekl chvíli po tom, co mu rozkázal taťka.

Dveře se zavřely a Tommy se cítil jinak. Najednou, jako kdyby byl volný. Cítil se osvobozený od všech povinností, které jak doufá udělá za něj Lucy. Všechno z něj spadlo.

Potichu vešel do svého pokoje, který byl naproti pokoje Lucy. Kráčel celou dobu potichu, i když věděl, že i kdyby tu vybuchla atomovka, tak by si toho Lucy nevšimla a stále by poslouchala své písničky z mobilu.

Sbalil si batoh, do kterého dal lano, baterku, svou zatím nedojezenou čokoládu a žvýkačky, které miloval a nehnul se bez nich ani na krok. Vplýžil se do kuchyně, z které si vzal svou petku do školy, napustil ji vodou a dal jí do svého batohu. Už odcházel z kuchyně, ale na lince mu zazářila do očí krásně červená barva. Vrátil se, vzal si ono jablko do ruky, opláchl ho a kousl si do něj. Obul si letní tenisky, vzal si s sebou tenkou mikinu a vydal se na kratší cestu do lesa.

Les měli kousek od domu, asi sto metrů, a tak jim šel vidět krásně z oken.

Tento les byl obrovský a většina lidí tu znala okruh maximálně sedmi kilometrů. Dále byly houští, křoviny a pichlavé keře, z kterých se moc lehce nevymotávalo.

Šel užší cestou, kterou znal. Pobrukoval si písničky, šel dál a dál a když se pořádně podíval, kde je, tak na žádné cestě nebyl. Byl na místě, kde nikdy zatím nebyl. Šla tady cítit vůně hub. Miloval sbírání hub, ale stejně jako Lucy je nejedl.

O pár metrů dál uviděl vysoký rozvětvený strom, na který se rozhodl vylést. Rozběhl se a vyskočil na první větev, která ho krásně udržela. Postavil se na ni a s batohem na zádech se vyšvihl na další. Pokračovalo to tak pořád dokola, dokud nevyšplhal tak vysoko, jak to jen šlo. Obmotal nohy kolem kmene stromu a batoh si pověsil na menší větvičku. Cestou stihl sníst jablko, a tak ho již neměl. Vzal si své lano, které si obmotal kolem těla a zavázal ho taktéž kolem stromu. Bylo to jeho menší jištění, kdyby padal. Rozhlížel se po okolí a vůbec mu nedocházelo, že se začíná stmívat.

To už se Lucy rozhodla vstát z postele a šla zkontrolovat Tommyho. Netrvalo to dlouho a zjistila, že Tommy v jeho pokoji není. Klid, třeba je někde jinde. Snažila se uklidnit. Seběhla schody a běžela do kuchyně, což byla jeho oblíbená místnost hned po pokoji, kde byla jeho milovaná postel.

Nikde nikdo. ,,Tommy! Jsi tu?!" křičela přez celý dům.

Nic se neozývalo. Polil ji pocit horka. Stále se dívala po kuchyni a obýváku. Něco jí tam chybělo. Podívala se na linku a tam to bylo. Její jablko bylo pryč, byla si jistá, že ještě když rodiče odjížděli, bylo tam. Takže jí ho vzal Tommy, kdo jiný.

Takže je venku. Ani jeho boty na chodbě nebyly. To bylo jasný. Rozhodla se, že počká malou chvíli. Jestli nedojde do hodiny, tak se ho vydá hledat, a až ho najde, tak ho přetrhne, jako hada.

Hodina uběhla jako voda, venku zcela tma. Já ho zastřelím! Pomyslela si. Do svého trochu špinavého vaku si dala baterku a pití, které si brala pro případ nouze.

A nyní začalo hledání Tommyho, malého puberťáka, který si v klidu seděl na vysokém stromě, sám, a ztracený, i když si to možná zatím neuvědomoval.