Harmony Between Love and Hate

Untitled part

„Someone tell me how I got here
From the city to this frontier"

„Někdo mi řekněte, jak jsem se sem dostal
Z města na tyto hranice"

Pamatuji si to velmi dobře. Ten moment. Ji. Dívku, kterou ani neznám, ale rád bych. Pamatuji si její ztracený pohled. Dívala se na čistě modré nebe, jako by měla každou chvílí vzlétnout a odejít z tohohle světa plného utrpení někam hodně daleko. Kdyby se to opravdu stalo, kdyby opravdu vzlétla, tak bych chtěl jít s ní. Přeskočil bych zábradlí a překonal všechny překážky co nás dělili, jen abych se jí chytl za ruku a společně zmizeli. Uvědomil jsem si, že jsem ztracený.

„All the noises join to make
Harmony"

„Všechny ty zvuky se spojují
V harmonii"

Ptačí spěv, šustění travy a stromů, zvuk tekoucí řeky to vše šlo ten den slyšet, ale při pohledu na ni. Při pohledu na ni se vše slévalo do jednoho a nakonec ztichlo. Bylo to jako bychom byli zavřeni v protizvukové krabici. Jen my dva. Já a ona.

„I am stranded on an island
Where I roam without direction"

„Uvízl jsem na ostrově
Kde se toulám bez cíle"

Chci jít za ní. Chci ji oslovit. Zeptat se na její jméno a povědět jí to své. Mohli bychom si rozumět, jít spolu do kavárny a lépe se poznat. Stát se kamarády a časem možná i víc něž to. Slavili bychom spolu narozeni jeden druhého, Vánoce a jiné svátky. Strávili bychom spolu každičký jeden moment a nakonec spolu i umřeli. Možná by se to mohlo stát, kdybych se dokázal pohnout.

„Is that the wind lifting me up?"

„Je vítr tím, co mě pozvedává?"

Dívka chytila své ve větru poletující vlasy a svázala je tyrkysově modrou stuhou. Jsem rozhodnutý. Půjdu za ní a představím se jí. Plný odhodlání se chystám vyrazit směrem k ní. Dívka začala odcházet. Zarazil jsem se, nečekal jsem to. Proboha, co to dělám? Na přemýšlení není čas. Musím ji doběhnout.

„Spirits flying at the speed of light
At the speed of light"

„Duše poletují rychlostí světla
Rychlostí světla "

Běžím. Svět kolem mě se slil do skupiny barev a zvuků, které jsem potlačil do pozadí svého vědomí. Jediné co dokážu vnímat je dívka přede mnou. „ Počkej, prosím." Dívka se otočila. Zblízka byla ještě krásnější. „ Já-á viděl jsem tě u řeky a z nějakého důvodu jsem tě chtěl oslovit." Dívčin výraz nedával najevo žádné emoce. „ A-a tak bych se chtěl zeptat. Jaké je tvé jméno?" To co následovalo bylo to nejkrásnější, co jsem kdy viděl. Dívka se usmála.

„Traveling like a dream one night"

„Jedné noci budou cestovat jako ve snu"

Od toho osudného dne, kdy jsme se potkali uplynul rok. Z dvou neznámých lidí se stali dva sobě nejdražší. Vše jde tak, jak jsem si to tehdy u té řeky, při pohledu na ní, představoval. Stále nemůžu uvěřit, jak krásná je. Je jako sám anděl. Ale ještě krásnější je její osobnost. Ta je jako rozkvetlá lilie. Květina plná nevinnosti a věrnosti.

„This hole in my heart is proof of life"

„Tato jáma v mém srdci je důkazem života"

Jako každý pátek procházím kolem té řeky cestou z práce, jenomže dnešek je jiný, a to protože zde procházím o pár hodin dříve. Dnes mám narozeniny a díky práci v rodinném podniku jsem mohl opustit práci dřív. Těšil jsem se domů, na to jak ji zas uvidím a políbím ji na její hebké rty. Ale to co mě doma čekalo bylo něco, co by mě nikdy nenapadlo. Lilie shnila. Krásná bílá nevinnost se zbarvila do černé nechutné zrady. Věrnost se rozpadla v prach. Já. Muž, který vždy věrně následoval své srdce byl podveden ženou, kterou nadevše miloval. Všechno nejlepší.

„Life goes on
And the people sing their song"

„Život jde dál
A lidé zpívají své písně"

Stojím na tom samém místě jako ona stávala toho dne a vzhlížím k deštivému nebi. Pláč nebe stékající po mém obličeji se smíchává se slzami, které vytvořila. Kolem mě projde pár dvou mladých lidí ukrývající se pod dešníkem. Dívka se na svého druha koukala jako na samotný poklad, zatím co on měl hluboko v očích ukrytou temnotu nevěry. Démoni číhají všude a zlomená srdce se šíří.

„Love and hate
Together
They can make
Harmony"

„Láska a nenávist
Společně
Mohou tvořit
Harmonii"

Pokud příliš miluješ nevidíš zradu a pokud zase moc nenávidíš nepoznáš štěstí. Pro nalezení míru musíš dosáhnout hranici mezi těmi to pojmy. Jenomže pro nalezení oné hranice musíš nejprve poznat lásku i nenávist. Ironie proto je jak ty to zdánlivě rozdílné koncepty jsou si nesmírně podobné a hlavně blízké. Nenávist může vyléčit jenom láska a z lásky se může stát pouze nenávist. Závidím lidem, co dokázali najít hranici této harmonie. Já poznal lásku, ale právě teď se topím v nenávisti.

„Plunging back into the darkness
It's not pain, it's just uncertainty"

„Nořím se nazpět do temnoty
Není to bolestivé, pouze nejisté"

Objevila se kamarádka z dětství. Nová žena v mém životě. Nejsem připravený a ona to ví, čeká na mě. Po malých kouskách mě její přítomnost vytahuje pryč z nenávisti. Mohlo by to být pravé? Nečíhají někde skytí démoni? Jednu chladnou noc pod širým nebem se mě zeptala, čeho se tak bojím. Nedokázal jsem jí odpovědět. Možná další zrady? Samoty? Ztráty? Asi ani nečekala odpověď, protože pokračovala dál. „ Pokud to nezkusíš znovu, tak nikdy nezjistíš jaké to může být, když je to doopravdy."

„I know my heart's missing a piece
But it still beats"

„Vím, že mému srdci kus chybí
A přesto bije dál"

Chci to vědět! Chci vědět jaké je to, když je to mysleno vážně. Jaké je to, když se dva lidé doopravdy milují. Chci dorazit do harmonie mezi láskou a nenávistí s ní. Toužím po životě s ní. S dívkou, jež dokáže zaplnit prázdnotu v mém srdci. Není jako lilie, která jednou uvadne. Ona je hvězda planoucí na obloze, kamkoliv přijde tam se to rozzáří a všechny pohledy jsou směřovány na ní. Rozdává lásku a usměvy každému, kdo si to zaslouží. Naopak dokáže být někdy opravdu drzá a paličatá, ale kdo by chtěl dokonalost. Z dokonalosti vyzařuje jenom umělost.

Znovu na tom osudném místě u řeky a se dívám na tyrkysově modrou stuhu v mé ruce. Byla to dlouhá cesta mezi láskou a nenávistí, ale konečně nejsem ztracený. Nakonec jsem našel cestu díky člověku, který tu už dávno byl, ale já si ho nevšiml. Ta žena mě po pěti letech našla úplně na dně a ze všeho mě vytáhla. Opravdu Slunce mého života. Vyhodil jsem do vzduchu stuhu a nechal ji odnést větrem. Nekoukal jsem se kam odlétla, nemusel jsem to vědět. Minulost je minulost.

„Tváříš se jako by ti do ucha vlétla moucha." Poskočil jsem leknutím, na což se ozvalo to její strašný chechtání. „ Rozloučil ses s duchy minulosti?" Otočil jsem se směrem od řeky a chytl jí kolem ramen. Přiblížil jsem se k ní dost blízko na to, abych uslyšel jak se jí zrychlil dech, nahnul se k ní a pošeptal : „ Máš příšerný smích" S bojovým výkřikem mě kopla do holeně, tak silně, že jsem se málem zhroutil. Když naštvaně odcházela směrem ode mě, tak docela hlasitě řvala nadávky na můj účet a neodpustila si k tomu ten její překrásný smích.

**KONEC**

Děkuji za přečtení a doufám, že se vám tato jednodílovka aspoň trochu líbila.  Pokud jste našli nějaké chyby, tak se opravdu omlouvám, ale jsou tři hodiny ráno a už mi to moc nemyslí. Jak už jsem sdělovala v popisu, inspirovala jsem se písní Kanno Youko ft. Pop ect - Is z anime Zankyou no Terror. Pokud jste tohle anime neviděli, tak vám přikazuji se na něj podívat a to i těm co na anime nekoukají. XD 

ZnT je opravdu úžasný anime, který by mělo být rozhodně slavnější než je, a tak jestli se na něj díky mě podíváte, budu vám vděčná. :D 

Už nevím co psát a pomalu tu odpadám, 

přeji Dobrou noc. 

Ahooj :)