"Mami! Jdu ven!,, zařvala jsem na svoji stále opatrnou mamku.
"Doufám, že nejdeš zase skákat!,, opětovala mi zařvání mamka
"Nénéné nejdu neboj,, ach jo… proč mi zakazuje dělat to co mě baví. Vyšla jsem ven, sundala si staré zaprášené džíny a odhalila tak tepláky: Enjoy the movement. Moje nejoblíbenější. Hned si to zamířila k různým plotům, stěnám atd.
Ahoj, jmenuji se Aneta Kilianová, je mi 19 let a dělám Parkour. Lidé nám říkají všelijak: Vandalové, Dopovači, ničitelé, ale na to už ohledy neberu. Já vím, že mě Parkour nějak neuživí, ale mám i pár brigád.
Bydlím v Říčanech a k Parkouru jsem se dostala pomocí Taryho.
Teď už zpět do reality
Už dlouho chci zkusit Konga s malým rozběhem. Já vím, já vím… je to hodně nebezpečný, ale já mám nebezpečí ráda. Nevím proč. Našla jsem nízkou stěnu… šla od ní asi 1 metr a zkusila se "rozběhnout".
Párkrát mě mozek donutil, abych se zastavila těsně před skokem.
Asi na desátý pokus jsem se rozeběhla a skočila… bylo to jen tak tak, ale zvládla jsem to! Rozdýchala jsem se a cítila na sobě něčí pohled.
"Dobře skáčeš, takovýho Konga bych nikdy neskočil,, ozval se za mnou klučičí hlas, který jsem odněkud znala.
"Ten hlas odněkud znám,, řekla jsem si v hlavě
Otočila jsem se za hlasem a stál tam… ON!
"Dě-k-kuju,, vykoktala jsem ze sebe a hleděla na kluka, který mě pochválil.
Kluk se jen pousmál přeskočil Dashem zídku.
"Och… on tak dokonale skáče a tak ladně umí dopadnout,, zasnila jsem se a stále ho pozorovala.
Kluk mě vyzval, abych skočila za ním. Skočila jsem taky Dashe, abych… abych se mu taky předvedla, že něco umím.
Dopadla jsem a kluk mi podal ruku.
"Tary Povoroznyk,, vyřkl svoje jméno
"J-já tě znám! Díky tobě jsem se dostala k Parkouru… jsem Anet,, odhalila jsem se mu (bez těch dvojsmylů, děkuji. Pozn. Autorky)
"Prosím, prosím, ne tak nahlas… to je hra,,
Wtf? Co? Hra? Wat? Myšlenky tohoto stylu se opakovaly v mé hlavě s malým mozečkem.
"Jaká… hra?,, zeptala jsem se opatrně
"Noo… jsem tu ještě se Smusičem. Hrajeme Parkour schovku,,
"Ah…há?,, nepobírám
"Chceš taky? Je to docela sranda,,
"Tak.. Jo?,, usmála jsem se
"Funguje to jako normální schovka, ale musíš se stále přemisťovat pomocí Parkouru,,
"Too zní docela dobře,,
"Tak se musíme rychle přemístit, Smusič už čmuchá,,
Já jen přikývla a běželi jsme dál. Jak jsme skákali po tyčích, tak mu pohled sklouzl na moje tepláky.
"Enjoy the movement?,, zeptal se
"Jojo, žádné jiné totiž nepoužívám,,
Usmál se na mě tím jeho cute úsměvem. Přeskočili jsme poslední tři tyčky s běželi dál.
Na chvíli jsme se zastavili, aby jsme si odpočinuli. Najednou se Tarymu někdo pověsil na krk a tím ho polekal. Rozpoznala jsem osobu, jež se pověsila Tarymu na krk.
Byl to Smusa. Našel nás a toho neskutečně potěšilo.
"Jej, jej, našel jsem tě Tarásku. Jójó nášel nášel. Teďka pykáš tyyy, zapleskal rukama
"Aach joo… Šimonee,, zasmál se Tary
"Oo Tarásek si někoho našel,, zasmál se Šimon
"To je Anet, Anet to je…,, nedořekl to
"Jóó… ČUS! Šimon jméno mé,, usmál se a uklonil se mi
Já se jen zasmála do dlaní. Když už stál v úklonu… asi minutu, tak jsem mu zvedla bradu a řekla mu, že se už může postavit.
Usmál se a postavil se.
"Tak… když jsme se tak pěkně potkali a seznámili, tak by jsme mohli jít někam si zaskákat,, navrhl Tary
"A ty si měl zrovna pykat,, řekl Šimon a založil ruce. Bohužel jsme všichni tři neudrželi smích a vybuchli.
"Neboj Smusíku, příště pykat URČITĚ buduu,, usmál se a pohladil Šimona po zádech
"Tak fajn,, usmál se
Já se jen snažila udržet smích.
Vyrazili jsme skákat. Nevěřím tomu, že tenhle den opravdu probíhá.
HOOLA
Taak… vítám vás u mojeho nového příběhu ooo… TRAMTARADÁ Taryyym.
Vím, že tohle nebude mít takový úspěch jako Moon, ale… za zkoušku nic nedám
Taak jo…
Budu ráda za každý hlas👍
sdílení📲
i komentář📩
okeey…
Vaše klárka se loučí a AHOOJ❤️❤️
