Démoni nám vládnou ! [DOKONČENO]

1.začátek

"Nanami! Kde se loudáš s tou snídaní?" ozval se naštvaně křik mé tety, u které jsem bydlela.
"Už je u pece!" zakřičela jsem zpátky a převlíkla se se do šatů,které nosím když jdu do sadu.
"A to si ji nemohla přenést na stůl!?"
"Chtěla jsem, aby zůstala ještě teplá. Jdu do sadu, kolem poledne se vrátím." zabouchla jsem dveře s košíkem na zádech. Vidala jsem se k ovocnému sadu, kde sbírám jablka a hrušky, třešně i ostatní.
Ten sad patřil mému tatínkovi,který e onemocněl,když mi bylo deset. Maminka nežila od doby co jsem se narodila, takže si mě k sobě vzala teta.
Sundala jsem si košík, který zel prázdnotou a sedla si pod strom. Dlouho jsem ale sedět nevydržela. V kůlničce jsem měla schované housle, začala jsem hrát a tancovat. Postupně se kolem sadu zastavovali lidi a naslouchali.
"Íja!" vykřikla jsem radostí. Ani jsem si nevšímala času, kolem půl jedné městem prochází démoni, respektive Tomoe a Akura-ou se svou družinou. Lidé se začali rozcházet, já hrála a tancovala dál. Najednou se z velké blízkosti ozval křik. U mě byl totální ignor. Nechtěla jsem opustit svet, svůj svět,který mám když hraju. Měla jsen zavřené oči, jako vždy. Tancovala jsem,jako vždy a přece tu něco nebylo jako vždy. Čas. Čas kdy se objevují ti,kterých se bojíme. Když jsem tancovala, špatně jsem došlápla na nohu a už letěla k zemi. Houslím se nic nestalo, skončili opodál. Seděla jsem na zemi, skroucená do klubíčka a se slzami v očích. Byl to šok. Vzápětí jsem se ale sebrala a housle dala zpátky na své místo. Začala jsem sbírat jablka a zpívala jsem si. Potom jsem uslyšela křik,který jsem až do teď ignorovala. Zpívat jsem přestala a rychle přiskočila k nejbližšímu stromu, za který jsem se schovala. Moc to však asi nepomohlo, upadla mi stuha z vlasů, která se teď snášela, jako listí na podzim, dolů k zemi.
"Vylez ty tam!!" ozval se známý Akura-ou.
"A to jako proč?! Protože to rozkázal nějakej idiot?! Ne, díky , líbí se mi tu."
"Dávej pozor na svůj ostrej jazyk. Nemuselo by se ti to vyplatit."