Why? [CZ]

/1/

Bethany

Dneska mě čeká těžká, ale důležitá zkouška z anatomie. Učila jsem se ji tak 2 měsíce a bylo to opravdu těžké, tak snad to zvládnu. Vstala jsem z postele, protáhla se a šla do kuchyně. V kuchyni jsem si udělala toasty a kafe. To budu dneska potřebovat. Po té jsem si šla vyčistit zuby, učesat si vlasy, namalovat se a pak mě čekalo vybírání oblečení. Musím být formální a myslím, že černé šaty nad kolena budou ideální. Do velké černé kabelky jsem si dala mobil, klíče a kupodivu se mi tam vešly i nějaké poznámky k anatomii, takže jsem si to mohla ještě před zkouškou tam zopakovat. Jelikož jsem měla čas, tak jsem otevřela velkou tlustou knížku se všemi svaly a kostmi a celkově celou anatomií těla, protože takovýhle atlas se mi nevejde do žádné kabelky ani batohu, navíc bych to měla sakra těžké. Takže jsem si vzala jen pár poznámek, které jsem měla napsané na papíru. Po chvíli byl už čas vyrazit. Byla jsem popravdě nervozní, když jsem už tak kráčela chodbou a viděla lidi, jak čekají, až je zavolají. Tak jsem si sedla na volnou židli a čekala taky.

***

Z budovy jsem odešla tak kolem poledne. Jelikož jsem tam čekala celkem dlouho a pak též trvalo dlouho, než jsem tam vše popsala apod. tak to dává celkem smysl. Rozložili tam přede mě 4 papíry a já si jeden z nich vytáhla, abych zjistila, o jakém orgánu, kosti či svalu mám hovořit. Vytáhla jsem si lebku, což bylo lehké. Pak mi dali ještě nějaký test, který jsem měla psát na papír a to bylo všechno. Prošla jsem a dostala jsem A. Doma jsem se pak nacpala. Dala jsem si chipsy, čokoládu,.. No co. 2 měsíce jsem byla ve stresu, téměř jsem nejedla, jsem ospalá, určitě jsem zhubla, tak teď to všechno doženu. Tu svou "hostinu" jsem si přemístila k sobě do pokoje, kde jsem si pustila Upíří deníky. 

„Jsme doma!" uslyšela jsem křičet mámu s Amy. Zastavila jsem právě běžící díl, odsunula jsem pomalu prázdné misky stranou a běžela dolů. 

„Jak jsi dopadla?" ptali se mě.

„Mám áčko!" vykřikla jsem a objala je.

„To bychom měli oslavit!" 

„No já už jsem to tak trochu oslavila. Udělala jsem si menší hostinu. " zasmála jsem se.

„Tak to oslavíme ještě jednou! Co kdybychom šli do nějakého baru?" navrhla máma.

„A já zase nikam jít nemůžu. " smutněla Amy.

„Tak půjdeme někam jinam, abychom tam mohli jít všichni spolu!"

„Ano!"

Další díl je tady! Snad se bude líbit :)