Hokejová hvězda⭐️

Nejhorší zápas😞

,,Never let you go,never let me doooonw.Oh it's been a hell of a ride.Driving the edge of a knife...."Sakra můj poslední a nejpozdější budík 7:35!Sráz máme v 8:05?!Proč já prostě jednou nevstanu normálně?Když jsem vypla budík tak moje první kroky vedly  zrychleně do koupelny.Kde jsem se dala do pořádku....Když jsem byla hotová(7:41)běžla jsem po shodech dolů se nasnídat.Mamka mi připravila snídaní takže jsem nemusela panikařit...Taťka byl celkem naštvaný protože to moje ,,jo neboj tati,zítra mám budík na 7:15...''to ho dokáže sakra vytočit.Naštěstí bydlíme kousek od stadionu takže v pohodě.Ke stadionu je přijeli asi v 7:55.Holky,už seděly v busu...Taťka se bavil s trenérem,ale nevím o čem...S taťkou jsem se rozloučila a nastoupila do autobusu.Už jsem jenom poslouchala ty pomluvy,takové ty posměchy atd. typu :,,už ZASE přišla pozdě."Vnímala jsem to a mrzelo mě to že holky dokážou být tak hnusné...Sedla jsem si nejblíže trenérů aby nepeskovaly a asi nejvíce mě dokáže vyvést z reality jsou moje sluchátka.Sluchátka jsou můj nejlepší kamarád.Nepomlouvají ale jen hrají to co já chci.Po cestě do Karlových Varů jsem neprohodila ani jedno slůvko s holkama.Když autobus zastavil ve Varech.Ciltila jsem úlevu.Holky rychle běžely do šaten aby se stihly vyzbrojit,navoňat....Já na sebe jenom hodila výzbroj.Trenér před zápasem pronesl menší projev z nějož jsem byla spokojená!Zmiňoval tam pravdivé věci.Je čas 13:15,trenér zavelel ať jdeme na led se rozbruslit před zápasem.Siréna začala houkat 13:30.Zápas začal.Šla jsem dobrovolně na první buly neboť holky jsou takové citlivky.Po deseti minutách zápasu jsem byla silně přitlačená k mantynelu,ležela jsem na ledě v tu chvíly ke mě holky přibruslily neuvěřitelně rychle a začaly litovat.Já jsem je nevnímala,protože jsem věděla že po chvilce začnou být opět arogantní.Jenom naše americká brankářka Bella mi pomohla se zvednout v ten moment začaly spoluhráčky hokejkama tleskat o led.Já věděla že mám kamarádku v týmu.Bella mi pomohla dobruslit lépe řečeno,dotlačit, ke střídačce kde se mě chopili doktoři a vezli do šatny.Na ruku jsem si nenechala ani šáhnout.Doktoři mě tedy zaveli do nemocnice,kde mi udělali rengen(modlila jsem se ať to není zlomené,ale jenom naražené)No po deseti minutách mi oznámili že mám zlomenou ruku.Začla jsem v duchu brečet.