Když jsem byla malá, vždy jsem měla takový pocit, že jsem někdo úplně jiný. A to se časem ukázalo jako pravda.
Jmenuji se Katrin Samrsová. Je mi 14 let a pocházím z Otavy. Ale teď jsem se s mamkou a mojí sestrou Carmen přestěhovali do Forks.
Tady chodím na střední a jsem docela spokojená. Jenom kdybych měla nějaké kamarády. Ze třídy se semnou nikdo nebaví asi kvůli tomu, že jsem jinačí než ostatní mí spolužáci. Ale dnes byl asi nějaký výjimečný den. O přestávce za mnou přišel jeden kluk z druháku jménem Patrik a normálně se semnou začal bavit jako bychom byly kamarádi, což bylo velice divné. "Ahoj Katrin jen jsem se chtěl zeptat, jestli by si semnou nechtěla jít po škole ven spíš na rande," zeptal se mě. "Ahoj jestli to je nějaká sázka nebo vtip tak to ani náhodou," řekla jsem mu chladně. "Myslím to vážně. Opravdu mi můžeš věřit," řekl. Něco mi říkalo, že mu můžu věřit. "Hmm. Dobře věřím ti. Ale po škole jdu nejdřív domů, poté můžeme jít ven," řekla jsem mu. Bylo to zvláštní, že mě na rande pozval ten nejhezčí kluk ze školy. A byla výhoda, že to bylo před poslední hodinou, jinak bych asi nevydržela. Patrik na mě čekal před třídou a byl dokonce tak galantní, že mi vzal batoh s učením což mě doslova rozsekalo.
Carmen
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Patrik
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Tadymátenovýpříběhdoufám, žesevámbudelíbit. ;) Anebojtebudupokračovat v psaníUpířiživot. Takzatím :D
