(Trochu varuji že... jak to říct... tohle není tipický příběh. vlastně to ani není příběh a není to určené ani tolik pro vás čtenáře. Pokud budete číst dál, snad pochopíte. Jde spíš o to, že jsem nevěděl kam se vypsat abych jednou, tento pro mě úžasný text, neztratil.)
Ráno jsem se, stejně jako téměř každý den, probudil se zazvoněním budíku. Vypnul jsem ho, oblékl se a šel se zkulturnit do koupelny. Poté jsem šel do kuchyně a tam si udělal snídani. Nic extra, kukuřičné lupínky a mléko. dojedl jsem, uklidil po sobě a šel si vzít svůj školní batoh. Během pár minut jsem byl na cestě na autobus. Někde v polovině mě ale zastavila něčí ruka svírající tu mou. Otočil jsem se a neubránil se úsměvu na svého nejdražšího který mi úsměv opětoval.
"Ahoj, jak jsi se vyspal?" Zeptal se a věnoval mi polibek na koutek. Usmál jsem se ještě víc.
"Vlastně dobře-" V tom mi skočil do řeči.
"Cože? Beze mě?" Nafoukl tváře a předstíral že je uražený. Uchechtl jsem se, rukou ho chytil za bradu a dlouze ho políbil.
"Kdyby jsi mě nechal mluvit, tak víš, že s tebou by to byl ten nejlepší spánek na světě." Broukl jsem a on mě šťastně objal. Ruku v ruce jsme došli na autobusovou zastávku kde jsme si povídali dokud autobus nepřijel. Čekala nás celkem dlouhá cesta do školy a tak jsme se posadili vedle sebe, navzájem se o sebe opřeli a zavřeli oči aby jsme si ještě odpočinuli. Já trochu neplánovaně usnul... Ale to se mi popravdě děje často.
Když jsem se ale probudil, překvapeně jsem zamrkal a zalapal po dechu. Ruku jsem měl rudou stužkou spletenou se svým miláčkem. To bylo krásné, ale to, co opravdu upoutalo mou pozornost, leželo na mém klíně. Měl jsem tam položenou malou, krásnou, rudou krabičku s průhledným víkem. Matným písmem bylo na krabičce vytištěno:"Chci být navždy s tebou."
Dojatě jsem se usmál na obsah krabičky který pro mě ale nebyl tak podstatný jako ta myšlenka. Byli tam dva krásné, jednoduché prstýnky. Zlaté. Zvedl jsem konečně hlavu abych se setkal s jeho úžasným pohledem a modrýma očima. Tiše jsem vydechl a vtiskl mu vděčný polibek.
"Taky s tebou chci být navždy." Broukl jsem těsně u jeho rtů a prstýnky nám nasadil.
"Lásko, ale já ti.. nic nekoupil." Přiznal jsem se. On ví, že normálně tento den neslavím.
"To nevadí. Nic jsem nečekal. Jen jsem ti už chtěl udělat radost." Uchechtl se.
Pak se den vlekl tak nějak stereotypně. Ale co víc chtít když je škola? Po škole jsme si ale udělali čas pro sebe. Občas jsem odepsal kamarádům ale toho jsem rychle nechal. Jelikož já tedy dárek neměl ale chtěl jsem mu taky udělat radost a oplatit mu to, rozhodl jsem se pro jiný tah. Pozval jsem ho na večeři do naší oblíbené restaurace. S dobrou náladou, skvělým jídlem, pár zákusky a zamilovanýmy pohledy jsme tam seděli dokud nebyl čas jet opět domů. Tak jsme ruku v ruce šli zas na autobus ale tentokrát v něm usnul on. S úsměvem jsem zavolal jeho rodině že bych byl rád, kdyby u mě mohl přespat. A oni to dovolili. Takže když jsme vystupovali z autobusu, on nic netušil. Uculoval jsem se pro sebe. U mého domu se se mnou už chtěl rozloučit ale já si ho jen přitáhl k sobě a usmál se.
"Dnes bych se chtěl vyspat dokonale. Víš co k tomu potřebuju?" Přejel jsem mu palcem po rtech v jasném náznaku odpovědi. Usmál se.
"Tak to budu ale muset oznámit doma." pohladil mě po tváři a já si ho za ruku odvedl do domu.
"Nemusíš. Už jsem to zařídil." Pochlubil jsem se.
Byl to skvělý klidný večer. Koukali jsme se chvíli na náš oblíbený seriál a jedli u toho sušenky. Pak jsme se spolu jemně mazlili a šeptali si ta nejsladší slova. Jakoby toho cukru za dnešní den už nebylo dost... Podle všeho nám to ale nestačilo. Bylo nám jedno že další den se jde do školy znovu. Jakoby ani ta už taky nestačila.
Šli jsme do koupelny a já nám napustil příjemně teplou vodu zatím co on, pro lepší atmosféru, zapálil několik svíček a následně zhasl umělé světlo. Oba jsme se svlékli a společně si vlezli do vody a začali se navzájem mýt... a pak, protože touha byla už moc silná, jsme se i jemně osahávali. Během několika minut můj milý ležel pode mnou s nohama kolem mého pasu. Líbal jsem ho a rukama se opíral o okraj vany. On mě hladil po hrudi a polibky s radostí oplácel.
"Notak... už to nevydržím.." Dal mi ruce kolem krku a pousmál se.
"Jak si přeješ." Pohladil jsem ho po tváři a zároveň nás spojil. Slastně mi zavzdychal do rtů a víc si mě k sobě přitiskl.
"Moc tě miluju... víš to?" Šeptl jsem mu a on se neubránil uchechtnutí.
"A víš, že jo? Taky tě miluju. Tak moc." Šeptl mi nazpět, chytil mě za ruku a propletl si se mnou prsty. Stejně jako mě, i jemu padl pohled na můj prstýnek. Krásně se leskl.
"Moc ti za něj děkuju. Ale nejvíc děkuju za tebe." Usmál jsem se a on přivřel spokojeně oči.
Pak jsme se už láskyplně milovali a užívali si jeden druhého. Po této koupeli jsme společně ulehli do mé postele a můj miláček usnul....Spí ještě teď když to píšu. Nevím jestli je vlastně moc dobré to zveřejňovat. Přeci jen, píšu o našem soukromí ale... Vyjímečně. Toto není pro vás čtenáře, ale pro nás dva.
Na památku tohoto krásného dne. Protože krásnější Valentým jsem do dneška nezažil.Moc ti za to děkuju Lásko. Miluju tě a milovat budu <3
ČTEŠ
(My) Valentine's Day
RandomMoje prožití valentýna. věnováno mojí lásce. Za všechni okamžiky a chvíle strávené s tebou ti děkuji miláčku. Napsal jsem souhrn našeho dne sem, aby jsme nikdy nezapoměli <3