Můj abstraktní svět

modrá

Znáte ten pocit, když jste tak šťastní ,že máte jen chuť křičet radostí a smát se dokud vás nerozbolí břicho?
Jenomže pak ten úžasný pocit veškerého štěstí a spokojenosti přejde ,protože někomu se asi zdá ,že od života potřebujete pořádně nakopat do zadku ,aby vás ujistil ,že žijete v realitě.
Přesně nad tím jsem toho večeru přemýšlela. Seděla jsem ve sprše a lila na sebe horkou vodu ,abych ze sebe ten modrý a zmatený pocit smyla.
Den před tím jsem měla v hlavě jasno ,skoro na sto procent jsem věděla , že mě miluje ,ale zjevně jsem se spletla, ale to by nebylo poprvé co jsem se o někom měla jiné mínění.
Vylezla jsem tedy z vany a osušila si své bledé tělo , pak jsem odešla do pokoje a převlékla se ,byla jsem zmatená ,ale kupodivu docela klidná ,avšak to jsem nevěděla co mě ještě čeká...