"Jedno Vanilkové latté." řekla jsem slečně za pultem v kavárně.
"Tady, nebo s sebou?" zeptala se a přívětivě se na mě usmála.
"S sebou." odpověděla jsem pohotově. Zaplatila jsem ho a čekala až bude hotové.
"Dobrou chuť a hezký den." řekla mi slečna a já na pozdrav kývla hlavou. Otočila jsem se a šla jsem ven.
"Sakra neumíš dávat pozor?!" Zakřičela jsem, celá promáčená od kafe, na černovlasého kluka který stál přede mnou.
"Sorry, mám na spěch."
"Mě nezajímá že máš na spěch, chci svoje kafe." Řekla jsem už mírnějším hlasem.
"Na tady máš 10 liber a kup si kafe a radši i nový tričko, vypadáš hrozně." ušklíbl se a vrazil mi peníze do rukou a v tu ránu byl pryč.
Jmenuji se Lucy a je mi 20 let. Pocházím z Dublinu ale po smrti mých rodičů jsem se přestěhovala k tetě do Londýna. A toto je příběh o mém životě.
*Píp, píp, píp*.... zaklapla jsem budík a otočila jsem se na druhý bok.
"Lucy, zlatíčko, je čas vstávat. Dnes máš svůj velký den." Zakřičela na mě teta z kuchyně. Bydlíme v malém domě takže je zde vše slyšet i když je teta dole.
"Nojo už!" zakřičela jsem zpátky na tetu. Nevím jestli hledání práce znamená velký den, ale pokud to teta tak bere, budiž. Vstala jsem z postele a šla do koupelny. Po dvaceti minutách jsem byla téměř připravená, jen něco na sebe. Vzala jsem si tyrkysové šaty a sandálky, a k tomu černou kabelku s řetízkovým uchem. Rychle jsem se nasnídala a šla jsem na první pohovor v mém životě.
Stála jsem před dveřmi nahrávacího studia. "Klid Lucy to dáš, je to jen pohovor." Snažila jsem se uklidnit sama sebe. Otevřela jsem velké prosklené dveře a vešla jsem do obrovské chodby, všude po stěnách byli cédéčka a desky slavných zpěváků a skupin. Z rohu místnosti byla slyšet nějaká nová písnička, její tony mi hned hráli v hlavě. Asi dvacet metrů přede mnou byla recepce, ihned jsem se k ní vydala.
"Dobrý den, já jsem Lucy Sparks, mám zde pohovor na tu..."
"Ano na tu práci asistentky, druhé patro dveře hned vlevo." řekla slečna a usmála se na mě. Úsměv jsem jí oplatila a vydala jsem se po schodech nahoru.
"Dobrý den, já jsem Lucy Sparks, jsem zde kvůli tomu pohovoru."
"Ano jistě, pan Jefferson vás už očekává."
"Nashle." řekla jsem sekretářce a rychle jsem zamířila ke schodům a utíkala dolů. "Oni mě vzali, vzali mě, já mám práci." Opakovala jsem si stále dokola a nevěnovala jsem pozornost na cestu. "Neumíš dávat pozor?" Vykřikl kluk do kterého jsem právě vrazila.
"Eh.. promiň" omluvila jsem se a podívala jsem se mu do jeho čokoládově hnědých očí.
"My se vlastně známe. Včera jsem do tebe vrazil v Costě." řekl s nádherným úsměvem na tváři. Do toho úsměvu by se zamilovala každá.
"Ano, vzpomínám si." řekla jsem trochu rozpačitě.
"Já jsem Zayn, Zayn Malik.
