My problems

#1 NEMOCNICE

,,Ne mami! Já nechci do nemocnice, nic se mi nestalo, jenom to trochu bolí. Určitě to bude jen naražený.", přes všechnu tu paniku jsem křičela na mamku a snažila se jí přesvědčit, abych nemusela do nemocnice.

,,Nicole nepřemlouvej mě. Vidím jak zadržuješ pláč, radši tam pojedeme."

Probudila jsem se úplně spocená a posadila se na postel. Promnula jsem si oči, protože jsem kvůli úplné tmě nic neviděla. Když jsem konečně něco uviděla prohlídla jsem se po pokoji. Sakra, kde jen to jsem. Nee! Nebyl to jenom přiblblý sen. Opravdu jsem v NEMOCNICI!!!

,,Co tady dělám?!", řekla jsem si v duchu.
Pak jsem si uvědomila, že tu jsem kvůli mé zlomené noze. Zlomila jsem si ji na tanečním vystoupení, kde jsem omylem spadla z pódia. Byl z toho celkem povyk a já tvrdila, že mi nic není. Přeci jen to pódium bylo hodně nízký a nechtěla jsem do nemocnice. Akorát tam byli moji rodiče, takže jsem se nemocnici nevyhla. Dlouho jsem je přemlouvala, abych sem nemusela, ale nepodařilo se mi to. Hned mě odvezli sem, do nemocnice.

Otočila jsem se doprava, vedle na lehátku ležel nějaký kluk. Neměli by se náhodou dávat na pokoj lidi stejného pohlaví? No, nějak to přežiju, stejně se s ním nebudu bavit. S sebou jsem měla i mobil, takže jsem mohla trávit celou dobu, co tady budu, na něm.

Potom jsem znovu zavřela oči a usnula. Tedy, pokusila se usnout. Nebyla jsem na jinou postel zvyklá, takže mi chvíli trvalo, než jsem pravdu usnula.

Když jsem se probudila, bylo v pokoji světlo. Slunce házelo své paprsky k nám do místnosti. Promnula si oči a posadila se na postel.

Vzala jsem si z nočního stolku mobil a koukla se kolik je, bylo asi jedenáct. Zapla jsem instagram a projížděla co je tam nového. Hrozně jsem se nudila, kdybych byla doma, už bych byla venku s kamarády. Když jsem zkontrovala i facebook, položila jsem mobil zpět na stolek a podívala se na kluka, který ležel na druhém lehátku. Pořád spal a asi měl něco s okem, protože ho měl zalepený.
Ležela jsem a dívala se do stropu.

-----

Zhruba za půl hodiny přišla sestřička a zeptala se jestli se nechci jít najíst, kývla jsem. Pomohla mi se o berlích dostat ke stolu a přinesla mi oběd. K obědu byl špenát, fuj nesnáším špenát. Nikdy jsem v nemocnici nebyla a myslela jsem si, že by tady mohlo být dobré jídlo, ale zmýlila jsem se. Proto jsem snědla jenom polévku a vypila pití a poprosila sestřičku, aby mě pomohla zpět do pokoje. Nesnáším ty berle a hlavně na nich vůbec neumím, nikdy jsem neměla nic zlomenýho.

Sestřička mi pomohla jen k pokoji a dovnitř už jsem musela sama. Zavřela dveře a já se dobelhala k mé posteli. Vylezla jsem na postel, která na mě byla dost vysoko. Pořád jsem v ruce držela berle a neuvědomila si, že je budu muset o něco opřít. Jenže to budu muset zase slízt z té postele.
,,Achjo", řekla jsem si v duchu.

Nakonec jsem se pokusila berle opatrně položit na zem. Jenže se mi to trochu nepovedlo a křáply o zem. Udělala jsem takovej hluk, že to musela slyšet celá nemocnice.

Jen ten kluk, co ležel vedle mě pořád spal. Asi jsem byla ráda, že jsem ho nevzbudila. Vykládat mu, že mi trochu spadly berle. Byla bych mu za blázna.

Ahoj, tak jsem začala psát nový a zároveň můj první příběh. Tahle kapitola je trochu kratší, ale další snad budou delší. Doufám, že se vám bude příběh líbit.

Claire❤