Dáma v kápi

14 4 1
                                    

Každá normální osoba má sny jak dobré tak zlé..
Ale moje sny jsou podivné pomalu až moc detailní..včera se mi zdálo že běžím..před někým prchám.Těžce oddechuji, ale stále zrychluji.Snažím se uniknout dosti daleko,ale stále nevím předčím unikám.Můj hrudník se napínal každým krokem víc a víc..Zaběhla jsem za roh nějaké budovy.Opřela jsem se o zeď a pomalu sjela až k zemi, chytila jsem se za předloktí které mě neskutečně bolelo, pohlédla jsem k nebi.Světlo měsíce zalévalo můj pohled zděšeně upřený do dálky odkud jsem slyšela šepot.
Jen jsem ležela a čekala,až se ke mě přiblíží to předčím jsem tak usilovně utíkala.Okolo mě panoval zmatek, ale to mě nevyvedlo z mého úkolu, zjistit co mě pronásledovalo.Všude bylo temno, jen měsíc mi dělal společnost.

Když jsem se podívala před sebe spatřila jsem dámu, né tak obyčejnou. Její bílý plášť byl tajemný a na první pohled, nepřehlídnutelný. V klidu jsem oddechovala, i když jsem stále skučela bolestí kvůli mé ruce. Osoba si ke mě přisedla měla úzký obličej jako vystřižený z letáku, byla bílá jak stěna a oči měla azurově modré.
Její oči hned sjeli na mojí ránu. Protáhla obličej a smutně se zatvářila, ale najednou se otřásla zem. Žena v kápi se podívala za roh, zděšeně se zatvářila a podívala se na mě. Potom vytáhla kapesní hodinky a zděsila se ještě víc..
Něž jsem stačila cokoliv říct, dala mi do ruky náhrdelník s velkým modrým krystalem. Už jsem se odhodlala se jí zeptat, proč mi to dala ale vtom..

Mezi dvěma světy ❤️Kde žijí příběhy. Začni objevovat