Sen?

Nevycházím z údivu...

Brumbál u snídaně oznámil, že se večer bude ženit a všichni jsme srdečně zváni, přitom oznámení se mě pokusila zabít dýňová šťáva! Co...že?! On se na starý kolena chce vrhnout do chomoutu? No potěš koště, Krume! Třešničku na dort dnešních ranních novinek přidala zpráva, že z každé koleje bude vybrán zástupce, jež se svatby účastní jako svědek do páru se zástupcem z jiné koleje. Popravdě mi to vlastně bylo tak nějak jedno. Ukázat se tam na chvíli a v příhodnou dobu se uklidit na Astronomickou věž či kamkoli jinam, kde bude klid.
"Zástupce vybral profesorský sbor na doporučení ředitelů kolejí. Prozatím prozradím sestavu pro dnešní večer. Nebelvír a Zmijozel, Havraspár s Mrzimorem. Rozhodnutí je nezvratné. Vybraní studenti obdrží oznámení s dalšímu instrukcemi." Prohlásil ředitel. Od všech stolů se ozývalo patřičné šuškání, nejvíce znepokojivé pochopitelně od Nebelvíru a Zmijozelu, protože se spolu musí, aspoň pro tento večer, paktovat a každý ví, jaká nevraživost mezi oběma kolejemi panuje. Museli jsme se podřídit, ať se nám to nelíbilo sebevíc. "Ah, málem bych zapomněl zmínit, že Nebelvír a Mrzimor budou mít zastoupení z řad něžných slečen, zatímco Zmijozel a Havraspár zastoupí pohlední pánové." Dodal ředitel. Nemusel jsem dlouho přemýšlet, koho si vybrala McGonagallová, Grangerová byla jasná volba. Byla součástí hvězdného tria a profesorčina oblíbenkyně. Ušklíbl jsem se. Na výběru jistě nic neměnil její nečistý původ, byla zářným příkladem, že dobrý kouzelník se může narodit i mimo kouzelnickou společnost. Počkat! No do pr... háje. Po právu jsem byl najednou zděšený a bledší, než lord Voldemort. Byl jsem považován za Snapova oblíbence a zmijozelského prince. Volba padla na mě! To by mi snad neudělal. Vyhledal jsem pohledem Snape, tvářil se nezúčastněně jako obvykle. Já a Grangerová?! Tohle mi udělal naschvál! Spěšně jsem se zvedl z lavice a setkal se s pohledem mudlovské šmejdky, ani ona nevypadala nadšeně, neboť si určitě dala dohromady kdo bude její patrner. Věnoval jsem jí nejchladnější úšklebek, kterého jsem byl schopen, což mi oplatila kyselým úsměvem a následně jsem se odebral z Velké síně pryč. Ač jsem původně zamířil do ložnice, nakonec jsem změnil směr k Astronomické věži, kde jsem trávil čas kdykoli jsem nechtěl být rušen. Když jsem konečně dorazil nahoru a zavřel za sebou dveře, opřel jsem se dlaněmi o zábradlí a frustrovaně zařval na celé okolí, že jsem musel být slyšet v Prasinkách. Ještě nějakou dobu jsem křečovitě svíral chladný kov a zhluboka rozdýchával nával emocí z nadcházejícího večera. Pohled na Zapovězený les fungoval lépe, než leckterá sedativa a tak jsem do příletu sovy byl opět ledově klidný. Stáhl jsem sově z pařátu pergamen a odehnal ji mávnutím ruky. Okamžik pravdy byl tu. Stačilo stáhnout stuhu a na vlastní oči se přesvědčit o tom, že mé domněnky byly správné. Již podruhé v tento den jsem měl chuť zařvat, avšak na poslední okamžik jsem se udržel a zachoval chladnou hlavu. Trénink na večer nebude od věci. Oznámení obsahovalo pouze informaci, že jsem vybraným zástupcem a v jedenáct hodin dopoledne se mám dostavit do tanečního sálu, kde mělo dojít ke zkoušce oděvu. S jistotou jsem věděl, že po celý večer budu proklínat všechny, jež se podíleli na tomto pošetilém nápadu. Zamyslel jsem se nad tím a dokonce si představil Grangerovou po svém boku. K vlastnímu zděšení jsem nebyl znechucen, jak se očekává a to byl jednoznačně problém. Zjistit to Lucius nebo někdo z koleje, bylo by to řádně potupné.

Přesně v požadovanou dobu jsem se dostavil do tanečního sálu, kde na mě čekala poměrná známá čarodějnická návrhářka.
"Dobrý den, pane Malfoyi. Převlečte se za paravanem, oděv máte připraven." Prohlásila přísným hlasem, přičemž se tvářila nadmíru otráveně. Odešel jsem do míst, kde jsem se měl převléci a to, co jsem tam spatřil přivodilo úpadek mé spodní čelisti k zemi, až se ozvala rána. Ne, že bych nebyl zvyklý nosit oblek, ale to, co viselo na figuríně byl snad pokus o špatný vtip. Vystrčil jsem hlavu a vyhledal pohledem návrhářku.
"Nestala se chyba? Barvy neodpovídají Zmijozelu." Řekl jsem, neb jsem si přidal nepatřičně.
"Nikoli. Pan ředitel se vyjádřil jasně, barvy odpovídají protějšku." Odpověděla bez zájmu. "Pospěšte si, nemám na vás celý den." Opomněla zmínit. Vrátil jsem se pohledem k obleku v barvách Nebelvíru a nakonec se začal převlékat. Vydala jsem se za čarodějkou na povel se postavil na vyvýšené místo a podíval se do nejbližšího zrcadla a proti své vůli jsem uznal, že to nebylo tak hrozné, jak jsem si myslel. Zatímco kolem mé osoby kroužila návrhářka jako sup nad zdechlinou, přemýšlel jsem, zda nebude vhodnější zvolit jiný vlasový styling. "Můžete se převléci, jsem hotová." Vytrhl mně ze zamyšlení ženin hlas. Poslechl jsem a odešel se učinit, co se po mě chtělo. "Po obědě budete mít oděv v ložnici." Prohlásila ledabyle a více pozornosti mi nevěnovala. Přikývl jsem a odebral se ze sálu. Sotva jsem udělal pár kroků, do náruče se mi někdo vrhl. Záplava neposlušných hnědých kudrlin napověděla o koho se jedná.
"Vím, že po mě toužíš, ale nemusíš to dávat takhle veřejně najevo, ne?" Neodpustil jsem si poznámku. Upřela ke mě rozhněvaný pohled.
"Vtipné, Malfoyi." Odsekla, vyprostila se mi a po otevření dveří se protáhla do tanečního sálu. Popravdě mě zamrzlo, že nebudu moci vidět její výraz, až zjistí, v jakých barvách se představí jako má partnerka.