1.Část - začátek nového roku

264 19 4
                                    

Vítr mi cuchal mé rudé vlasy. Začaly se mi klepat zuby a mé tělo ovál nepříjemný studený vzduch. Zachumlala jsem se ještě více do mého kabátu a pozorovala noční oblohu. Dnes byl poslední den prázdnin a já se již nemohla dočkat až uvidím mé kamarádky a Jeho. Celé prázdniny jsem roznímala nad tím co asi dělá, jak se cítí a jestli je v pořádku.
Odpověď se mi nejlépe dostane už zítra. Koukla jsem na oblohu, mraky se roztáhly a zpod nich vykoukl oslňující měsíc. Byl úplněk a já věděla, co pro něj tento hrozný večer znamená. Otřásla jsem se, nevím zda to bylo zimou a nebo pomyšlením na to, co všechno zlé se mu může stát.
,,Katherine!", zakřičela na mne moje starší sestra Lily ze dveří našeho malého domku,"pojď už dovnitř!"
Naposledy jsem koukla na oblohu a vyšla směrem k domu.
,,Ještě by jsi nastydla a ještě k tomu den před odjezdem do Bradavic."řekla Lily káravým hlasem.
,,Máš všechno?"zeptala se mě minimálně po sté za tento den.
,,Ano mám, nebo to chceš snad zkontrolovat?"zeptala jsem se jí provokativně.
Usmála se a vyšla do horního patra. Chvilku jsem si myslela, že doopravdy šla zkontrolovat jestli mám všechno, ale našla jsem jí pak ležet na posteli s knížkou v jejím pokoji.
Do kufru jsem si zabalila poslední kousky oblečení, které jsem si chtěla vzít sebou.
~~~~~~~~~~~~~~~~~
Hlasitě jsem vydechla svůj objem plic a rozhlédla se po nástupišti. Zkontrolovala jsem čas na svých hodinkách, byla jsem tu o dvě minuty dříve než jsme měly sraz, ale teď už tu čekám více než 10 minut a ani jedna z holek tu stále není.
Znova jsem se rozhlédla, ale našla jsem někoho jiného než jsem původně hledala. Byla to partička Pobertů a všichni se něčemu hlasitě smáli, to přitáhlo pozornost ostatních lidí na nástupišti, čímž si vysloužili spoustu naštvaných pohledů. Pak se moje a oči jednoho kluka setkaly. Remus se na mě nesměle usmál a otočil se zpět ke své partičce. Obrátila jsem své oči na své ruce držely můj kufr a snažila se aby se mé tváře nezačaly červenat.
,,Katherine!"zakřičel někdo silným hlasem. Ohlédla jsem se za hlasem a uviděla mojí nejlepší kamarádku Emmu jak se ke mně řítí přes celé nástupiště.
Zasmála jsem se a položila na zem svůj kufr abych jí mohla obejmout.
,,Jdeš pozdě."zamumlám jí v objetí do vlasů.
Zasměje se,,Co jinýho bys čekala.".
Společně se zasmějeme a vydáme se směrem k vlaku.
,,Holky tu furt nejsou?"zeptá se mě Emma.
,,Tys přišla až teď, tak proč říkáš furt?"zasměju se,"každopádně, ještě tu nejsou."
S Emmou zabereme jedno kupé a začneme si povídat historky z prázdnin, přestože jsme si již všechno napsaly přes dopisy.
Uprostřed Emmy historky o jejím letním románku se k nám do kupé přivalily dvě dívky.
Vyšvihla jsem se na nohy a rozpřáhla ruce, jako první mi do náručí vběhla Amanda a pevně mě objala.
,,Hrozně moc jste mi chyběly!"řekla nadšeně potom co šla obejmout i Emmu.
Blair obejmula i mě a začala hned vyprávět o tom, jak její sestře přišel v létě dopis do Bradavic.
,,A kde je Vic teď?"zeptala jsem se Blair na její sestru.
,,Sedí v jednom kupé za námi, našla si totiž hned nějakou kamarádku, však víte jaká umí být."řekla a zakroutila hlavou nad chování její sestry.
,,Řekla bych, že my všechny jsme se tak chovaly v jejím věku."řekla Amanda a všechny jsme se zasmály.
,,Jo, ale Blair se nás ze začátku bála."řekne Emma a ukáže na Blair, ta se začervená a nervózně se usměje.
,,Né každý dokáže být tak hovorný jak ty Emmo."řeknu já a mrknu na ní a ona se zasměje.     
,,Ježiši, málem jsem zapomněla."řekla jsem a plácla se do čela. Z vrchní poličky jsem sundala svůj kufr a hned na vrchu uviděla svoji uniformu. Hned na vrchu se blyštil malý odznak.
,,Naše Katherine je letos prefektka!"vykřikla nadšeně Amanda a rychle šahla do kufru aby si mohla onen odznak prohlédnout.
,,Doufám, že nás budeš brát do koupelny!"řekla Blair a koukla na mne s jiskřičkami v očích a takovému pohledu prostě říct ne nedokážete.
Jen jsem se zasmála a rychle se převlékla do hábitu a pyšně si připevnila odznak na hruď.
,,Ale výlety do kuchyně nám doufám nezakážeš."řekla Emma a natož jsme se všechny rozesmály. ,,To víš, že nezakážu. S kým bych se tam měla potom přecpávat?"řekla jsem a se smíchem opustila kupé. mé kroky mířily k prefektskému kupé, kde jsme měli od primuse a primusky dostat pokyny na tento rok. Když vtom z kupé přede mnou vyšel Remus. Můj dech se zrychlil a najednou ho bylo tak těžké ho kontrolovat. Zhluboka jsem se nadechla a vyrazila k němu.
,,Ahoj Reme."pozdravila jsem ho s úsměvem.
,,Nazdárek Katherine, promiň, že jsem tě nepozdravil už na nástupišti, ale kluci hrozně chvátali do vlaku."řekl a zasmál se. Zasmála jsem se a potichu mu odpověděla, že je to v pořádku. Chvíli jsme tam stáli v tichu, tak jsem se pokusila rozvést konverzaci.
,,Jdeš do kupé pro prefekty?"
,,Jo, mám tam právě namířeno. Páni, ty jseš letos prefektka?"zeptal se s úžasem.
,,Jo a jsem na to celkem pyšná, doufám, že to ale neznamená, že musím přestat chodit do kuchyně. To ten odznak radši zpátky odevzdám."řekla jsem a Remus se zasmál.
,,Nemyslím si, že je to nějak podporované, ale já s klukama udělal tolik blbostí a odznak mi nesebrali."řekl a podrbal se na zátylku.
Když jsme vešli do kupé pro prefekty, byly tu spousty lidí. Každý primus čekal na prefekty své koleje společně s řediteli kolejí. Přejela jsem místnost pohledem, když vtom se Remus z ničeho nic rozešel. Podívala jsem se směrem kam měl namířeno a uviděla jsem svoji sestru Lily jak si povídá s Joshem Livingstonem, což je kluk ode mě z ročníku a zároveň i prefekt.
,,Ahoj."řekla jsem a pozdravila je tím oba.
,,Katherine, už jsem si říkala kde jsi a to samé i tobě Reme, kde jste byli?"zeptala se Lily a sjela nás oba svým káravým pohledem. Na mě to vždycky fungovalo a tak jsem přejela pohledem své špičky bot, které byly zpot hábitu špatně vidět. Zatímco Remus se jen usmál a normálně Lily odpověděl.
,,James mě nechtěl pustit. Ty sama víš nejlíp jaký on je."řekl a uchechtnul se. Lily jen pozvedla oči v sloup.
,,Nechtěl tě pustit? A to proč?"řekla dost nepříjemným tónem.
Remus jen vydechl a mávnul rukou. ,,Tohle teď nemá smysl řešit. Už jsme tu všichni."řekl a poukázal k přibližujícím se osobám.
,,Zdravím jsem Eleanor a tohle je Oliver,"představila sebe a pak poukázala na chlapce vedle ní,"vy dva nás už znáte, byli jsme prefekti minulý rok, ale vás dva neznáme."řekla a přejela si mě a Joshe pohledem.
,,Jsem Katherine Evansová."odpověděla jsem jí a podala jí ruku. Ona se jen jemně usmála a sotva mi stiskla ruku, zatímco Oliver mi jí podal s radostí a mile se na mne usmál. Josh se jí také představil a Eleanor vypadala, že nemůže uvěřit jak Brumbál mohl tak důležitý post zrovna nám dvoum. Což mě lehce urazilo, neříkám, že jsem zrovna nejlepší ve všem, ale známky mám nejlepší z celého ročníku a mé chování je dobré, občas řád porušuji, ale kdo ne? Josh je celkem chytrý, ale průšvihů má mnoho, navíc je to velmi dobrý hráč famfrpálu.
,,No, to bychom měli,"vydechla Eleanor,"toto jsou rozpisy hlídek, můžete chodit spolu nebo si hlídky rozdělovat, to už je jen na vás."dořekla a bez rozloučení odešla. Oliver se jen usmál a odešel hned za Eleanor.
,,Čekala jsem, že bude trochu milejší."řekla jsem potichu, jako kdyby mě mohla náhodou uslyšet. Lily se rozesmála. ,,Je to velká perfekcionistka, každopádně já už jdu zpátky do kupé. Vy dva musíte po večeři odvést nováčky do věže."řekla a odešla.
,,No nic, tak já už taky půjdu."řekl Remus a nervozně se usmál.
Nevěděla jsem jestli odejít nebo zůstat, protože mi bylo blbé odejít vůči Joshovi, tak jsem se zvedla a pokusila se navázat konverzaci, abychom odešli spolu.
,,Těšíš se na hlídky?"zeptala jsem se, Joshovi hned došlo o co se snažím a vyšvihl se na nohy.
,,Ani ne, rád bych se vyspal, ale za to všechno to celkem stojí."řekl a usmál se. Pravděpodobně za to všechno myslel Prefektskou koupelnu, ale radši jsem nic nenamítala.
,,Budeš chtít chodit ve dvojici?"zeptal se a já cítila jeho pohled, nejspíš aby zachytil moji reakci. Usmála jsem se, ale neotočila jsem se na něj. ,,Máš strach z nočního hradu?"pokusila jsem se o vtip. Pobaveně vydechl. ,,Já jen, spíš aby se tobě něco nestalo." Moje srdce tak podivně poskočilo. ,,Klidně můžeme chodit ve dvojici, jestli tě to ubezpečí." řekla jsem a rychle zaplula do kupé k holkám.

,,To mi neuvěříte co se právě stalo!"

the boy who was afraid of the moonKde žijí příběhy. Začni objevovat