the boy who was afraid of the moon

2.Část-Noční procházka hradem

,,Tenhle pohled mi bude chybět."řekla Emma, když jsme jely vozem a pohled upíraly na osvícený hrad.

,,Proboha! Děláš jak kdybysme tenhle rok odcházely. Máme ještě další necelý tři roky před sebou!"řekla Blair. Amanda se zasmála, ale po té promluvila. ,,Mně bude taky moc chybět. A nejen Bradavice, vy všechny mi budete chybět."řekla a já viděla jak se jí lesknou oči.
,,Nechte toho. My se přece nikdy bavit nepřestaneme! nás rozdělí jen smrt."řekla jsem s vážným podtónem v mém hlase a tak jsem uklidnila tuhle pochmurnou chvilku. Zbytek cesty k hradu jsme se znovu smály a vedly řeči o mé příhodě ve vlaku.
,,Dneska po večeři máš rande."řekla provokativním hlasem Emma a drkla do mě loktem. Protočila jsem oči a odpověděla jí. ,,Však tam bude spousta prváků, před nima by se to neslušelo."
,,Ale nepopíráš to!"vypískla Amanda, načež jsem protočila očima a zasmála se.
Velká Síň byla jako vždy naprosto velkolepá a nádherně vyzdobená. Měla jsem obrovský hlad a můj žaludek mi to dával jasně najevo. Jen jsme s holkama zasedly ke stolu začal ředitel svůj klasický proslov. Já ale myšlenkami byla někde úplně jinde. Rozhlédla jsem se kolem a zahlédla Rema kousek od nás se zbytkem Pobertů jak něco horlivě řeší. Chvilku jsem se na něj dívala a pak se otočila na druhou stranu, všimla jsem si Joshe, byl opravdu moc hezký, ale zdaleka to nebyl můj typ. Navíc se známe jen trochu z famfrpálu a teď i díky odznakům. Pak se ale na mne podíval a všiml si jak na něj zírám. Rozpačitě jsem pohlédla zpět k řediteli, který znova ukončil jeho proslov a přešlo na řadu rozřazování nových prváků.
,,Strašné."pronesla šeptem Amanda a já si v hlavě dávala několik pohlavků, že jsem neposlouchala proslov.
,,Je jich čím dál víc, mám strach, že to brzy zasáhne i Bradavice."řekla stále potichu Blair a já se začala konečně orientovat.
,,Nejhorší je, že již teď víme kdo se k němu připojí."řekla Emma a hlavou kývla ke Zmijozelskému stolu. Holky jen přikývly a já se přesunula pohledem zpět k rozřazování, které začalo.
Zbytek rozřazování i večeře jsem byla myšlenkami stále mimo.
,,Jsi v pohodě Katherine?"zeptala se mne ustaraně Emma.
,,Jo, jsem jen trochu unavená."řekla jsem a pokusila jsem se o slabý úsměv.
Po večeři jsem začala hledat Joshe, abychom spolu odvedli prváky do věže.
,,Hledáš někoho?"zeptal se mne pobaveně, když jsem se skoro pět minut rozhlížela kde by mohl být.
,,Jo, čirou náhodou tebe."odpověděla jsem mu naoko naštvaně.
,,Jdeme?"zeptal se a ukázal na skupinku prváků, kteří vypadali hodně zmateně.
,,Prváci za mnou!"zakřičela jsem a rozešla se směrem k věži.

--------------------------------------------------------------,,To snad není možný."zamumlala jsem do polštáře, hned potom co jsem se podívala na rozpis a zjistila, že ještě dnes máme hlídku.
,,No tak Kath, nebude to tak hrozné."řekla Amanda s ručníkem na hlavě. Tak hrozně ráda bych se teď vysprchovala a šla spát.
,,Víš, že si je můžeš kouzlem snadno vysušit."řekla jí Emma. Amanda pokrčila rameny. ,,Mám strach, že se tím nadměrným používáním kouzel můžou zničit, stejně jako když je kulmuješ."řekla Amanda a ručníkem si začala sušit vlasy. Emma vyprskla společně s Blair smíchy, zatímco já se pokoušela udusit polštářem.
,,Kath, zachvilku už musíš jít."upozornila mne Blair a já jen zaskučela do polštáře. Jedna z věcí, kterou na bytí prefektkou nesnáším a to jsem jí teprve pár hodin. Zvedla jsem se a sbalila si věci podle rozvrhu na další den, protože jsem věděla, že ráno nebudu schopná vstát. Pak jsem přešla ke skříni a převlékla se do obyčejných legín, mikiny a tenisek. Povzdechla jsem si a mávla holkám na pozdrav. Chvíli jsem čekala na Joshe ve společenské místnosti. V místosti byl poměrně klid, jelikož všichni chtěli začít s dobrou reputací a tak jsem si sedla do křesla a čekala až přijde Josh. Pozorovala jsem plamínky ohně, když vtom uslyšela, že někdo přišel. Vykoukla jsem a uviděla Heather Cookeovou společně s Remusem. Přitáhla jsem si kolena k tělu, aby si nevšimli, že jsem tam taky, chtěla jsem slyšet úplně každé slovo co řeknou. Heather je starší o rok než já a chodí do stejného ročníku jako Lily a taky patří mezi její kamarádky. Byla celkem hezká, ale byla to velká průšvihářka, bláznivá a taky proslulá svým vyměnováním kluků.
,,Díky bohu tu nikdo není."řekla potichu nadšeným hlasem. Lehce jsem vykoukla ze svého úkrytu a viděla Heather jak je namáčklá na Removi a rukou ho hladí po tváři. Remus vypadal, šťastně?Každopádně bych řekla, že se mu to i celkem líbilo. Nemohla jsem tomu uvěřit, Remus a zrovna Heather, mohl to být kdokoliv jiný třeba já. Vtom jsem slyšela mlaskavý zvuk a mně okamžitě došlo co se stalo. Přitiskla jsem víčka pevně k sobě a snažila se myslet na něco pozitivního, ale moje představivostmi začala ukazovat to co se pravděpodobně dělo za mnou.
,,Jéžiš! Hrozně moc se omlouvám ,nevěděl jsem že-"uslyšela jsem Joshův hlas. Vyskočila jsem na nohy a podívala se směrem kde jsem slyšela jeho hlas. Všechny pohledy se na mne přesunuly.
,,Katherine! Jak dlouho tady jsi?"zeptal se vylekaně Remus a okamžitě se od Heather odtáhnul. ,,Dost dlouho."řekla jsem potichu a chytla Joshe za ruku a rychle ho táhla pryč. Měla jsem pocit, že jsem slyšela Hetherino odfrknutí, ale to se mi možná jen zdálo.
,,Co to děláš?"zeptal se pobaveně Josh, potom co jsme stáli před obrazem. Mé emoce to nezvládly a slzy mi začaly padat z očí. Josh si toho hned všiml a chytil můj obličej do dlaní.
,,Jéžiš, né prosím Kath nebreč!,"řekl a začal mi palcem utírat slzy,"nikdy nevím co mám dělat, né že bych byl v několika takových situacích ale-"řekl rozpačitě.
,,Mohl bys mě prosím obejmout?"zeptala jsem potichu mezi vzlyky. Jako odpověď mi byly jeho ruce které pomalu ovinul kolem mne. Objala jsem ho kolem pasu a začala mu brečet do hrudi. Cítila jsem příšernou bolest celým mým tělem, jakobych se začala rozpadat na malé kousíčky.
,,To je sladké! Mladá láska! Před chvílí tu jedna taková byla, chcete taky pustit dovnitř?"zeptala se z ničeho nic Buclatá dáma.
,,Ne, to opravdu není nutné."řekl Josh a nuceně se usmál. Objal mě kolem ramene a vyraz se mnou směrem ke schodům.
,,Co se stalo?"zeptal se mě opatrně, když jsme přišli na místo kde nám měla začít naše hlídka.
Zhluboka jsem se nadechla a pak zase vydechla celý objem svých plic. Rozešla jsem se do jednoho směru tím začala naše hlídka. A pak jsem mu to řekla, všechno o tom jak jsem byla zamilovaná a zblázněná do Remuse prakticky již od prvního ročníku. Kdy jsem kvůli němu odmítala každého kluka(kterých moc nebylo, protože mi přece jenom bylo třináct nebo čtrnáct) jen kvůli Removi, který o mě nejevil žádný zájem. A jak já každou noc mým kamarádkám básnila o jeho vlasech, očích a jeho chytrosti, kdy po mě začaly házet polštáře ať už jsem zticha.
Při popisování toho jak jsem si představovala naši budoucnost jsem se znovu rozbrečela.
Josh mi položil ukazováček na rty čímž se mě snažil utišit od dalších vzlyků.
,,Uklidnilo by tě, kdybych řekl, že to mám podobně?"zeptal se a na tváři měl smutný úsměv.
Rukávem mikiny jsem si otřela slzy a stále plačivým hlasem jsem se ho zeptala.
,,Jak?"
,,Je tu jedna dívka, je krásná, chytrá a taky velmi sportovně nadaná. Moc s ní nemluvím, asi jí příjdu jako namyšlenej idiot,"zasmál se,"ale zatím se mi nepovedlo získat její pozornost."vydechl smutně a strčil si ruce do kapes.
,,Můžu vědět kdo to je?"zeptala jsem se a koukla na něj.
Josh se na mě pobaveně usmál a zastavil se.
,,Jsi to ty Kathrine."načež prošel obrazem Buclaté dámy a zmizel někde ve společenské místnosti.
Dlouhou chvíli jsem tam stála jako opařená, než mě donutil se pohnout obraz Buclaté dámy.
,,Proč tam pořád stojíš děvče? Jdi dovnitř!"
Když jsem usínala, nějak jsem pořád nemohla uvěřit tomu co řekl a já se chtě nechtě začala usmívat. Možná jsem nechápala, že někdo může něco takového cítit ke mně.

Ráno to hned musím říct holkám.