AUTOBUS

PRVNÍ KAPITOLA

Byl normální nudný den. A jako vždycky touhle dobou jsem utíjala na svou brigádu, která byla o několik bloků dál. V boku mě píchalo a po čele mi stékala nejedna krůpějka potu. Taška se mi  houpala na zádech a vlasy se mi lepily na tvář. Cítila jsem jak mi zavybroval čip. Ale ne, zvedla jsem zápěstí a v duchu jsem řekla přijmout. Ani jsem nemusela zprávu poslouchat, stejně jsem věděla oč jde. Zase jsem to nestíhala a to mi zabýval poslední blok. Konečně jsem přejela čipem u vchodu do asi čtyřiceti patrové budovy. Ozvalo se pípnutí a já jsem v duchu řekla své jméno. Další pípnutí ohlásilo prříjem a dveře se otevřely. Rychle jsem doběhla do sálu, kde už všichni čekali jen na mě. Jud máš pět minut. Přikývla jsem na souhlas a obrátila jsem se na Delanii. To ona byla středem toho všeho, moderátorka zpráv z celého království. Na čele měla prales pupínků a vlasy jí trčely do všech stran, na mě bylo dát to do pořádku. Na čelo jsem jí dala korektor, a mezitím jsem míchala barvu mejkapu v odstínu její pleti. Její husté obočí jsem domalovala sv.hnědou barvou. Na oči jsem jí dala jasně modré čočky a celé oči jsem olemovala linkami a řasy zahustila řasenkou. Rty jsem přetřela rudou rtěnkou. Vlasy jsem vyžehlila a udělala na nich volně spadající lokny. Začal zvonit ohlas a Dilanie si stoupla před průhlednou stěnu.