Kapitola 2.
Asi jako každá holka i já jsem si přála svého vysněného prince. Někoho kdo by mě skutečně miloval. To však ale byla velká chyba.Můj život se obrátil v ten den, který má být nejůžasnější v životě. Brala jsem si Jamese Altona. Byla jsem až po uši zamilovaná. Byla. Měla jsem krásný a slibný život. Úžasného přítele dobré známky a spoustu překrásných vzpomínek. Teď je to ale vše jinak. Teď tady sedím a koukám na práznou stránku.
Jmenuji se Brity Altonová . Jsem spisovatelka . Škoda že za měsíc budu bezdomovec a to hlavně kvůli němu. Otočila jsem se ke krbu. Byla na něm položená naše zarámovaná rozbitá fotka. Tahle byla ještě ze svatebního dne. To byl ještě James ten za koho jsem ho měla a né ožrala co mě nechal i s jeho dluhy . Aby jste to pochopili musíte si ho představit. Krásný chytrý a prostě skvělý kluk, ale jen na venek.
Dřív byl spisovatel jako já. Poznali jsme se na škole. Vždy mi říkal ,,Zavři oči a představ si příběh. Představ si příběh a začni psát."Byl skutečně talent. To co psal bylo skutečně fantastické, ale nikdo to nedokázal ocenit. Bylo jedno kolik v člověku jeho kniha vzbudila citů, jakmile v ní hlavní hrdina nebyl nějaký superhrdina co zachrání lidstvo nikoho nezajímala. A právě proto ho vyhodili. Každý týden psal do jednoho časopisu verše , ale pak to lidi přestalo bavit číst. Asi tam na ně bylo moc písmenek, nebo vážně nevím. To že ho vyrazili bral hodně těžce. Celý dny trávil v baru a jakmile jsem mu chtěla pomoc začal na mě křičet. Později začal i s automatama . Nakonec za sebou práskl po asi třech měsících dveřma a od té doby se neukázal .A právě proto tady sedím. Co si sebou totiž neodnes byli jeho dluhy . Ty jeho noci s automatama přece jen něco stáli. Půjčoval si od banky. Jakmile můj milovaný manžílek totiž zmizel, začali chtít peníze po mě. Jak už jsem řikala za pár týdnů má přijít exekuce a zabavit mi dům. Už jsem i přestala doufat, že za tu dobu nějakou knihu stihnu napsat, abych jí mohla prodat.
Odvrátila jsem oči od obrázku a podívala se zas na prázdnou stránku v počítači. Jak mě tu mohl nechat? Copak jsem pro něj nic neznamenala? Asi ne.
ČTEŠ
Potápím se
Historical FictionUž jen necelý měsíc. Měsíc a bude ze mne bezdomovec. Ten deník je moje jediná záchrana. Stačí skutečnost vyměnit za příběh a udělat z ní pouze vymyšlenou postavu. Snad mi to někdy tam nahoře odpustíš....