Lucie Třebanská se vždycky bála dne v nové škole. Byly tu velké problémy, jako třeba seznamování se s novými spolužáky, učitely ale i orientace v novém místě. Pak tu byly i menší problémy, jako nová skřínka na věci, vůně nového prostředí, zvuky, které se tam ozívají. Ze všech nejvíc se ale bávala tech pohledů.
Vždycky měla pocit že na ní všichni koukaj. Přitom všechno co si přala byla anonymita. Ale zdálo se že, se toho nikdy nedočká. Lucie nechápal ,čím je tak výjmečná. Se svími 165 centimetry nebyla nijak zvlášť vysoká a její hnědé vlasy a oči ( a normální váha) jí dávaly pocit průměrnosti. Rozhodně nebila tak krásná jako některé jiné dívky. Díky završeným osmnáctiným narozeninám byla lehce starší než ostatní, ale ne dost na to aby vyčnívala z řady.
K
Bylo v tom neco jiného. Neco co způsobilo, že se na ni lidé pokaždé museli podívat ještě jednou. Hluboko uvnit cítila, že je jiná než ostatní. Ale nebyla si jistá, čím to je. Pokud bylo neco horšího než první den v nové škole, pak to jistě byl první den
v nové škole uprostřed školního roku, když všichni ostatní měli spoustu času si zvyknout. Dnešek, její první den v novém místě a v polovině března, bude jeden stěch nejhorších vůbec. Tím si byla od rána jistá.
Já doufám že se vám to zatím líbilo. Napište do komentáří jestli mám pokračovat .
Ps: záťím to je jen uvítání ale tak ve 2 až 3 kapitole tak to bude pořádně začínat.
A jestli to vidržíte číst až do konce tak bude i 2, 3 díl. Poraťe mi jméno kluka a jakou knížku by jsem měla napsat dál.
Děkuji za přečtení
