4. Kapitola

49 6 0
                                    

"Dobrá tedy. Ještě dnes vyrazíš s mým dopisem pro Nariu."
Seděla jsem u skromného stolu z lesklého dřeva. Poruf byl opřený o rám dveří a pozorně mě poslouchal.
"Jistě, pro vás vše. Jestli by jste svolila, rád bych vyrazil již nyní."
Kývla jsem hlavou na znamení souhlasu a bez jediného dalšího gesta vyšla z místnosti.

**********

Vždy jsem milovala pohled z koňského hřbetu. Galia uháněla jako splašená po pláži. Mnoho lidí by jí v tuto situaci nezvládlo. Moje kobylka věřila jen mé osobě.

Nedaleko pobřeží se tyčila další, poněkud světlejší část Kororového lesa. To byl můj dnešní cíl. U začátku lesa jsem Galii přibrzdila a dál jí nechala jít jen krokem. Nechtěla jsem riskovat případné úrazy. Hlouběji v lese jsem ji zastavila úplně. Doslova jsem seskočila ze sedla a ani se nenamáhala s nějakým uvazováním. Koník mě poslušně následoval. A  konečně jsem uviděla mojí milovanou mýtinku. Uprostřed plácku se tyčil mohutný dub a jeho kořeny byly přímo stvořeny proto, aby se v nich někdo uvelebil. Přitáhla jsem si kolena pod bradu, zavřela oči a naslouchala hlasům přírody.

Kdyby jste přes les jen ledabyle projížděli, zaslechli by jste tak nanejvýš dusot kopyt svého koně o tvrdou lesní půdu. Když se ale pořádně zaposloucháté, uslyšíte i věci, které jsou normálně lidskému sluchu skryty. Zpěvní ptáci si štěbetají a prozpěvují své líbezné písně. Stromy, na kterých spočinou za vidinou odpočinku, tančí ve větru a listy o sebe šustí. Tu a tam zaslechnete praskot větviček. To se jen přišla laň s kolouškem napít vody ze studánky.

Otevřela jsem oči a zadívala se na Galii. Postávala nedaleko dubu a klidně se pásla. Den, kdy mi jí otec věnoval, byl jeden z mých nejšťastnější okamžiků. Tří letý, divoký koník se mu snažil vytrhnou ohlávku ze sevřené dlaně a neustále se pokoušel  stavět na zadní. Trvalo to řadu měsíců než jsme si k sobě našly cestu. A teď tu bez jediného agresivního záchvatu stojí a na slovo mě poslouchá. V začátcíh se dokonce pokusila pokopat Granta. Od té doby jsem zakázala jen sebemenší kontakt mezi Galii a člověkem mimo mé osoby. Otec nasledně zaregistroval mou častou nepřítomnost na akcích královské rodiny. Pak se vše dozvěděl. Měla jsem přísné domací vězení a to samozřejmě zahrnovalo i projížďky s Galii. Mohla jsem k ní jen jednou za dlouhý čas a šlo na ní vidět, že je čím dál skleslejší. Nyní jsme však obě šťastné a myslím, že jedna bez druhé by jsme nemohly být.

Zvedla jsem se z pohodlného mechu a v rychlosti si oprášila jezdecké kalhoty. Pomalu ale jistě se blížil západ slunce a věřte mi, v Kororovém lese nechcete zůstávat po setmění.

Vyšvihla jsem se do sedla a vydala se zpět na hrad.

**********

O týden později jsem stála u stájí a pečlivě hřebelcovala Galii po naší vyjížďce. Když tu přicupitala Jofin.
"Má paní, Poruf již dorazil z odpovědí královny."
"Výborně. Přiveďte ho do Kamenného sálu a vyčkejte na mou přítomnost."
Jofin se rychle poklonila a odcupitala do útrob hradu.

"Doufám, že sestra mé pozvání přijala."
Vedla jsem Galii do boxu a mumlala si sama pro sebe. Klisnička jen zafrkala na souhlas a poslušně si bez mé pomoci zalezla do boxu. Odměna přišla v podobě mrkve, kterou s radostí zchroupala.

**********

"Omluv můj oděv, byla jsem na vyjížďce."
Vstoupila jsem do Kamenného sálu, kde už čekal Poruf. V ruce třímal svitek. Již z dálky jsem rozeznala královskou pečeť.
"Má paní, vaše sestra vám posílá vřelé pozdravy a také tento dopis."
Poruf sklonil hlavu na znamení úcty a napřáhl ruku s pergamenem mým směrem. Dopis jsem si vzala, poděkovala Porufovi za jeho ochotu a služby a poslala ho po svých. Následně jsem odešla do svých komnat, kde jsem se konečně dozvěděla poselství mé sestry.

Drahá Valarie
Je to již dlouhá doba co jsme se neviděly a proto se také divím, že vůbec píšeš. Tvůj záchvat na korunavaci mne velmi zasáhl a od chvíle nemáš mou plnou důvěru. V zájmu dobrých vztahů jsem se však rozhodla, že tvé pozvání přijmu. Přeci jen, jsme sestry. Velmi se teším, znovu spatřím. Nyní, když čteš tento dopis jsem pravděpodobně na cestě. S pozdravem a přáním štěstí, tvá milovaná sestra
Naria

Výborně, plány nám začínají vycházet.


Dostali jste se na konec publikovaných kapitol.

⏰ Poslední aktualizace: Jun 18, 2017 ⏰

Přidej si tento příběh do své knihovny, abys byl/a informován/a o nových kapitolách!

Krvavá nadvládaKde žijí příběhy. Začni objevovat