"Dobrá tedy. Ještě dnes vyrazíš s mým dopisem pro Nariu."
Seděla jsem u skromného stolu z lesklého dřeva. Poruf byl opřený o rám dveří a pozorně mě poslouchal.
"Jistě, pro vás vše. Jestli by jste svolila, rád bych vyrazil již nyní."
Kývla jsem hlavou na znamení souhlasu a bez jediného dalšího gesta vyšla z místnosti.**********
Vždy jsem milovala pohled z koňského hřbetu. Galia uháněla jako splašená po pláži. Mnoho lidí by jí v tuto situaci nezvládlo. Moje kobylka věřila jen mé osobě.
Nedaleko pobřeží se tyčila další, poněkud světlejší část Kororového lesa. To byl můj dnešní cíl. U začátku lesa jsem Galii přibrzdila a dál jí nechala jít jen krokem. Nechtěla jsem riskovat případné úrazy. Hlouběji v lese jsem ji zastavila úplně. Doslova jsem seskočila ze sedla a ani se nenamáhala s nějakým uvazováním. Koník mě poslušně následoval. A konečně jsem uviděla mojí milovanou mýtinku. Uprostřed plácku se tyčil mohutný dub a jeho kořeny byly přímo stvořeny proto, aby se v nich někdo uvelebil. Přitáhla jsem si kolena pod bradu, zavřela oči a naslouchala hlasům přírody.
Kdyby jste přes les jen ledabyle projížděli, zaslechli by jste tak nanejvýš dusot kopyt svého koně o tvrdou lesní půdu. Když se ale pořádně zaposloucháté, uslyšíte i věci, které jsou normálně lidskému sluchu skryty. Zpěvní ptáci si štěbetají a prozpěvují své líbezné písně. Stromy, na kterých spočinou za vidinou odpočinku, tančí ve větru a listy o sebe šustí. Tu a tam zaslechnete praskot větviček. To se jen přišla laň s kolouškem napít vody ze studánky.
Otevřela jsem oči a zadívala se na Galii. Postávala nedaleko dubu a klidně se pásla. Den, kdy mi jí otec věnoval, byl jeden z mých nejšťastnější okamžiků. Tří letý, divoký koník se mu snažil vytrhnou ohlávku ze sevřené dlaně a neustále se pokoušel stavět na zadní. Trvalo to řadu měsíců než jsme si k sobě našly cestu. A teď tu bez jediného agresivního záchvatu stojí a na slovo mě poslouchá. V začátcíh se dokonce pokusila pokopat Granta. Od té doby jsem zakázala jen sebemenší kontakt mezi Galii a člověkem mimo mé osoby. Otec nasledně zaregistroval mou častou nepřítomnost na akcích královské rodiny. Pak se vše dozvěděl. Měla jsem přísné domací vězení a to samozřejmě zahrnovalo i projížďky s Galii. Mohla jsem k ní jen jednou za dlouhý čas a šlo na ní vidět, že je čím dál skleslejší. Nyní jsme však obě šťastné a myslím, že jedna bez druhé by jsme nemohly být.
Zvedla jsem se z pohodlného mechu a v rychlosti si oprášila jezdecké kalhoty. Pomalu ale jistě se blížil západ slunce a věřte mi, v Kororovém lese nechcete zůstávat po setmění.
Vyšvihla jsem se do sedla a vydala se zpět na hrad.
**********
O týden později jsem stála u stájí a pečlivě hřebelcovala Galii po naší vyjížďce. Když tu přicupitala Jofin.
"Má paní, Poruf již dorazil z odpovědí královny."
"Výborně. Přiveďte ho do Kamenného sálu a vyčkejte na mou přítomnost."
Jofin se rychle poklonila a odcupitala do útrob hradu."Doufám, že sestra mé pozvání přijala."
Vedla jsem Galii do boxu a mumlala si sama pro sebe. Klisnička jen zafrkala na souhlas a poslušně si bez mé pomoci zalezla do boxu. Odměna přišla v podobě mrkve, kterou s radostí zchroupala.**********
"Omluv můj oděv, byla jsem na vyjížďce."
Vstoupila jsem do Kamenného sálu, kde už čekal Poruf. V ruce třímal svitek. Již z dálky jsem rozeznala královskou pečeť.
"Má paní, vaše sestra vám posílá vřelé pozdravy a také tento dopis."
Poruf sklonil hlavu na znamení úcty a napřáhl ruku s pergamenem mým směrem. Dopis jsem si vzala, poděkovala Porufovi za jeho ochotu a služby a poslala ho po svých. Následně jsem odešla do svých komnat, kde jsem se konečně dozvěděla poselství mé sestry.Drahá Valarie
Je to již dlouhá doba co jsme se neviděly a proto se také divím, že vůbec píšeš. Tvůj záchvat na mé korunavaci mne velmi zasáhl a od té chvíle už nemáš mou plnou důvěru. V zájmu dobrých vztahů jsem se však rozhodla, že tvé pozvání přijmu. Přeci jen, jsme sestry. Velmi se teším, až tě znovu spatřím. Nyní, když čteš tento dopis už jsem pravděpodobně na cestě. S pozdravem a přáním štěstí, tvá milovaná sestra
NariaVýborně, plány nám začínají vycházet.
ČTEŠ
Krvavá nadvláda
Historical FictionVždy jsem byla ta druhá z nás dvou. Moje sestra je prvorozená, podle našeho lidu ta "lepší" a "důležitější". Zatímco ona se učila jak se správně chovat, kde leží jaká země a kde má kořeny ten a ten rod, já tajně běhala po lesích, učila se s vrhacími...