Pohled Bibi..
Otočila jsem se a tam stála osoba, která byla otočená zády..
Já jsem k ty osobě přišla blíž a poklepala na rameno..
Osoba se otočila a nemohla jsem věřit svým očím..
Klem?! Co to?!
Pohled Klem..
Vy jste si mysleli, že jsem umřela, ale ne..Bylo to..Jako kdyby..Mi dal prostě život ještě šanci..Že nemám vše jen hodit za hlavu..Když jsem skočila ze Skály, tak jsem dopadla do obrovské jámy plných listu, ale že ta jáma byla obrovská..Teď si říkáte, že jsem to nemohla přežít ,,Skála" na kterou jsme chodili, tak nebyla obrovská.. Nějaká hora..Byla prostě docela malá a když jsem skočila, tak jsem to prostě přežila..Ta jáma byla tak obrovská, že jsem z ní nemohla skoro vylézt, ale vylezla..
A teď jsem tady a koukám z očí do očí Bibi..
Byla jsem týden bez jídla a bez pití..
Je mi zle..*Řekla jsem*
*Bibi se jen rozbrečela a pořádně obejmula* Nemůžu uvěřit, že jsi na živu..
Já taky ne*Odpovím taky z brekem* Jenže jsem neměla sílu, tak že jsem se zhroutila k zemi..*Už jsem jen slyšela, jak Bibi křičí moje jméno*
Ráno..
Pohled Klem..
Ráno jsem se probudila v nemocnici..
Je mi taak zle, že to není ani možný..
Doktorka přijde ke mě a povídá..
Ty seš ta holčička, co skočila ze skály?
Ano..Odpovím..
Jak si to? Mohla přežít? I policie se zabývala tvým případem týden?
Víte..*A začala jsem jí vyprávět, jak jsem přežila*
*Ona se jen na mě podívá* A to nemáš hlad?
*Really? Však jsem týden byla bez jídla a ona se mě ptá, jestli mám hlad* To je jasný, že mám hlad, paní dokotrko..
Tak já to půjdu říct doktorovi a hned jsme tady..
Dobrá*Odpovím*
Odpoledne..
*Mamka přišla celá ubrečená a povídá* Zlatíčko? Já jsem tak ráda, že jsi to přežila..
Já- Taky tomu nemůžu uvěřit..
Mamka- Ale..Proč si to udělala? Víš jak mě to ranilo?
Já- Ze zlosti, ale už to nikdy neudělám. To ti přísahám..
*Mamka jen dodala, že děkuje a obejmula mě*
Pak už během odpoledne přišla jen Bibi..
O týden později..
Dneska už mě mají pustit, ale musím chodit k psychologovi..
Nechce se mi, ale musím..
Co už..
Mamka má přijet, tak za hoďku, jelikož musí něco dodělat doma..
*Balím si věci..A rázem někdo zaklepá na dveře..
Dveře jsou otevřené!*Řeknu*
Vejde do vnitř osoba..
*Podívám se a jen stojím a koukám*
Ten někdo..Je totiž Leo..
Leo? *Řeknu na něj*
*On se jen podívá, usměje se, jde ke mě rychlým krokem a obejme mě*
Ty si můj poklad*Řekl*
Ja se jen k němu přitiskla..A ukápla mi slza..
Ale za to on..Se docela rozbrečel..
*Ja se jen na něj podívám a řeknu*
Kluci nebrečej, Leo*Zasmála jsem se*
*On se jen pousmál a řekl*
Víš..Přemýšlel jsem..Co řekla ta pipka..
Já tě..Klem..Miluju..
Já tebe už dlouho*Odpovím*
*Dal mi pusu a řekl*
Pujdem ven a popovidame si, ano?
Ano..*Odpovím a pusu mu oplatim*
*POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠNĚ*
AHOJ!
Tak je tu další část!
Doufám, že se líbilo👐
Podpořořte mě, prosím,😂👐
Tak u další části!
BYYYYEEE👋👋👋
