Nebe je modré, však proč je tomu tak ?
Co modř protkávaná bílým hedvábím tají, co zrakům skrývá nadřazenost nebe zemi, která je tak daleko a přitom blíže, než kdy jindy. Ve dne blankytně zářivé, v noci hluboká propast. Vítr s ním cloumá a posouvá ho v dál. Mraky plují, netknuty lidmi, zářivě bílé, jako ty nejjemnější přikrývky. Hvězdy se v něm noc co noc třpytí, někdy zahaleny vrtkavou tmou, někdy na okrasu zpozorovatelné pouhým okem, které dokáže zaznamenat jen osminu svitu, který je nebem poskytnut. Nebe je dlouhé, nikdo neví, kde začíná a končí, kam se rozpíná a kde se tenčí, kudy ptáci létají, jak vysoko jsou, proč letadla padají, odkud mraky jdou. Nebe je plné těch nejjemnějších záhad, které nám nebyly určeny k objasnění - vždyť na tom nic není ! Nebe za sebe pluje pobízejíc nás abychom mířili výš.
ČTEŠ
Roztržité básně
PoetryPíšu básně smutné i veselé, Slunečné i deštivé, Klidné i děsivé, Dlouhé i krátké, S vnitřní myšlenkou či bez ní, S tajemnou vášní a touhou v srdci
