Když jsem přišla domů ještě tam nikdo nebyl. Udělala jsem si mléko a lehla si na gauč. Přemýšlela jsem, ve škole už mám pár kámošek a tak jsem si nemusela dělat starosti kvůli tomu, že bych byla odstrčená... Právě naopak dělala jsem si starosti, jestli nebudu až moc oblíbená že by někdo objevil mé tajemství. Uklidila jsem po sobě a koukla se na hodiny, mamka i taťka se dnes měli vrátit pozdě a sourozenci neřešili kde jsem (mám dva sourozence → Katrin a Lexu).
Za chvíli už jsem stála na zastávce a čekala na autobus. Ten mě odvezl na okraj města kde jsem vysedla. Po mé levé ruce se rozprostírala velká ohrada s koňmi, po pravé rozlehlé lesy. Ucítila jsem už známý pach, který jsem vídala všude ve škole a slyšela jsem jemné našlapování a to mě utvrdilo že to byl člověk. Nevěděla jsem kdo to je, vždy se jeho pach mísil s ostatními. ,,Baf!" jen jsem se otočila s pozvednutým obočím, stál přede mnou kluk, který mě sledoval milýma ale teď naštvanýma očima ,,ty ses nelekla ! " řekl a frustrovaně si prohrábl černé rozcuchané vlasy. ,,Děláš takový kravál, že by tě nepřeslechl ani mrtvej pes " odpověděla jsem a otočila se k odchodu ,,ne počkej, nepřišel jsem sem jen kvůli tomu abych se tě pokusil vyděsit, přišel jsem si popovídat" dořekl a prosebně se na mě koukl. Protočila jsem oči ,,tak povídej" řekla jsem a v jeho očích se zračila ta nechutná úchylka kluků a v tu chvíli mě to docvaklo, chce se se mnou jen vyspat ,,tak hele nezírej na mě jak na kus steaku ,já nebudu jak ty (omlouvám se) kurvičky kolem a nevyspím se s tebou" na tyto slova zareagoval jak jsem očekávala, chtěl mě praštit a odnést do nejbližšího lesa ... Tsss to se mu nepovede, teprve napřahoval ruku když jsem ho praštila po boku hlavy. Zkácel se na zem a byl zřejmě v bezvědomí. Odešla jsem aniž bych se ohlédla. Došla jsem k ohradě s koňmi, měla jsem tam svého oblíbeného koně. Jak bylo jeho zvykem přiběhl, já mu dala tvrdý chleba a kostku cukru, ostatní koně jen závistivě okukovaly byly už zvyklí, že jim nic nedám. Pak černý kůň, kterého jsem měla tak ráda odběhl. Otočila jsem se a zamířila si to do lesa. Když jsem byla na místě kde to všechno začalo, zavolala jsem tu potvoru co si říkala drak se jménem Tiranisa. Ta přiletěla během chvilky a v zubech držela nějakou osobu. Tu osobu jsem poznala, byl to můj věrný kočkodlak Lily ,,čáu kocoure" pozdravila jsem ho a on se zamračil ,,ta potvora co mě nese v zubech to má tak ve zvyku nebo si jí někd může sednout i na hřbet?" zeptal se mě se sarkasmem v hlase a dračice, která ho mezitím pustila vydala hluboký hrdelní zvuk, který označovala za smích. Když on je tak zotomilý když se zlobí zdělila mi v myšlenkách tak aby to slyšel i Lily. ,, no tak hele jaký toztomilý, kdybych chtěl tak bych tě mohl zabít " řekl a k důrazu jeho slov si stoupl do útočné pozice, zatímco si Tiranisa lehla. Vrhl se proti ní a praštil ji jednou rukou, hlasitě a nechutně to křuplo a jeho ruka začala bezvládně viset ,,ssss" slyšela jsem jen pousmála jsem se a napravila mu to kouzlem. Ale pak něco zašustilo šikmo od nás nikdo tam nebyl a ani žádný strom a keř. Ovšem věděla jsem, že tam někdo je a tomu dotyčnému to došlo taky, přestal na sebe působit neviditelným kouzlem. ,,Zacku? Co tu děláš?"
Pardon že jsem nepsa ale tak se stává když zapomenete heslo k účtu jak se vám líbí nová kapitola? Stejně to nikdo nečte :DD
Ell†♪♥
