Just Friends[CZ]

1.

(Poslechněte si písničku)
Toto je moje nová kniha „Just friends" snad se vám bude líbit. Dejte prosím vote nebo koment budu za to moc ráda. A jinak bych taky bylo moc ráda kdyby ste si přečetli moje další knihy „BLÁZEN MEZI BLÁZNY", „BANKOMAT", „My covers".
Love, ya Monster_xoxogirl💖
***

Sedím v autobuse a vedle mě sedí fakt pěkný kluk, je přímo k sežrání. Pořád jsem na něj koukala, ale jak se podíval on na mě, tak jsem se honem otočila.
„Ahoj, jmenuji se Luke"
Otočila jsem na něj a on se zářivě usmíval. Taky jsem ho pozdravila
„Ahoj"
Usmála jsem se.
„Ty se mi nepředstavíš?"
Protočila jsem očima, protože mě ty otázky už fakt štvali.
„Dobře, jmenuju se Ebi"
Usmála jsem se aby se mě zase na něco neptal. Už byla moje zastávka. Čekala tam na mě Kate. Vše jsem jí musela říct. Jak sme přišly do školy, tak sme si šly vybalit věci. Jak jsem ty věci vybalovala, tak jsem si všimla papírku na jenž bylo napsáno nějaké číslo.
Běžela jsem za Kate.
„To je někoho číslo ne?"
„Jo... asi"
„Není to toho kluka?"
„Asi"
Šla jsem tomu číslu hned zavolat. Vyťukala jsem číslo 723 166 774.
Zvedl to nějaký kluk. Chvíli sme mlčeli, ale pak jsem začala:
„Dobrý den, já jsem toto číslo našla v mém batohu. Mohu se zeptat kdo jste?"
Jak jsem domluvila, tak se ozvalo:
„Oo... to jsi ty Ebi?"
„Ano jsem Ebi"
„To jsem já Luke"
„Áá... ahoj Luku"
„Ahoj, nechceš se po škole sejít?"
"Jasně, tak teda po škole"
Típla jsem to, a hned jsem běžela za Kate, že po škole se s ním sejdu. Byla s toho hrozně nadšená a já teké. Kate má kluka Mika, ale... Já nemám kluka a Kate chce abych si už někoho vybrala, ale já jí nemůžu říct že chci takového kluka s kterým se budeme milovat navzájem. Ale ona by to nepochopila...
Jak už škola skončila, tak jsem honem běžela domů si odložit batoh. Pak už jsem si jen vzala klíče mobil a nějaké ty peníze. A šla jsem zpět ke škole.
Jak jsem ke škole dojela, tak už tam na mě čekal Luke a jeho asi kámoš.
Přišla jsem k němu a pozdravila ho.
„Ahoj Luku a... ty druhej"
„Ahoj koč..."
Věděla jsem co chce říct „Kočko", ale nedořekl to. A ten jeho asi kámoš mě ani nepozdravil... co je to za výchovu.
„A jak se máte kluci?"
„Dobře, ty?"
Zavětil a usmál se.
„Taky dobře"
Jak jsem mu odpověděla, tak jsem zjistila že ten jeho kámoš tady není.
Ale nějak jsem to neřešila.
„Ebi?"
„Ano?"
„Moc dlouho se neznáme, a tak bych tě rád více poznal"
Čekala jsem že řekne „Nebudeš moje?" Nebo něco takového...
„Dobře, tak já ti něco řeknu. Mám ráda modrou, fialovou. Stačí?"
„Řekni třeba... Velikost podprsenky"
Hej tak?! Si děláte srandu?! On... On... chce vědět velikost podprsenky?
Chvíly jsem mlčela. Ale potom jsem mu odpověděla.
„Fakt? Podprsenky?"
„Jsem si dělal srandu"
Uchechtnul se.