Já neznám tebe, ani ty mě [DOKONČENO]

Minulost

Právě dneska jsem šla k babičce. Dorazili jsme tam na oběd, který babička vaří úžasně. Ona vlastně všechno vaří úžasně.
"Ahoj babi. " obejmout jsem svoji drahocennou babičku, která mě chápe. Asi jako jediná z rodiny. Ale bohužel tam jezdíme málo. Proto si užívám každý okamžik, co jsem s ní.
" Ahoj Míno." usmála se babička. Tuhle přezdívku mi dala sama. A mě to zní hezky.
"Ahoj Charlotte, ahoj Franku. "(to je máma s tátou). Zamávala na rodiče.
" Ahoj mami, nechám tady Hermionu na pár dní, jak jsme se domluvily. " babička jen přikývla, poděkovala a vzala mě dovnitř. Nezapoměla se ani rozloučit.
Jen co jsem se převlékla, šla jsem do kuchyně, kde už stála u linky babička v zástěře. Říkala, že dneska potřebuje upéct koláč, říká to vždycky. Je mi devět. Ano, devět.
Začali jsme péct koláč. Když potřeboval vykynout, daly jsme si spolu polévku a pokračovaly jsme. Dobře jsme se u toho bavily. Bylo to fajn. Skončily jsme až kolem čtyř hodin odpoledne. Byly jsme pořádně vyhládlé, takže jsme si daly druhé jídlo a natáhly se na chvíli na postel. Dlouho jsme tam ale nevydržely. Babička má malou zahradu velmi blízko Malfoy Manoru. Je ho vidět z okna. Na té zahrádce má jak květiny, tak i zeleninu, ovocné stromy a dokonce jí tam zbylo místo na trávník. Nejdříve jsme se postaral o zeleninu, pak o ovocné stromy a i o květiny. Milovala jsem to tam. Když jsme byly hotové, začaly jsme řádit. Mojí babičce je kolem šedesáti, ale sportuje, chodí do přírody, není se tedy co divit, že mě někdy i učí bojové umění. Zrovna dneska na to měla chuť. Asi hodinku jsme trénovaly a už se začalo stmívat. Zalezly jsme dovnitř, sedly si ke stolu a babička zapálila svíčku. Byl klidný večer, nikde ani živáčka. Povídali jsme si o škole, klucích a tématech, které vy jinak rozebíráte asi s mámou. Smála jsme se a celkově, ta krásná klidná atmosféra.
V tom někdo zakřičel:
"Malfoy Manor hoří!!"
Vyběhla jsme s babičkou ven. Opodál od nás stála paní Malfoyová a snažila se vymanit že sevření svého manžela.
"Ale já tam musím jít! Je tam náš syn! "křičela bezmocně. Já jsem se koukla na babičku, ta pochopila co chci udělat a s  chápavým pohledem přikývla. Pustila jsem její ruku a dosprintovala jsem ke vchody do Manoru. Dveře byly otevřené a tak jsem proklouzla dovnitř. Už od Prahu jsem cítila kouř. Šla jsem po spletitých chodbách a když jsem byla dost daleko od východu, tak aby mě nikdo neslyšel, začala jsem volat.
"Hej, kde jsi? Ozvi se prosím! Pomůžu ti! " Slabí hlášek v jedné z chodeb se ozval." Tady" dál jsem slyšela zakašlání a v jednotlivých místnostech hledala živou duši. Syna té blondýnky. Potom byl slyšet pláč. Šla jsem po něm. Nohy mě dovedly do malé místnosti. V rohu se krčí malý chlapec. No, malý. V mém věku. Došla jsem k němu, musela jsem si dát set sakra pozor, aby na mě nespadl nějaký trám, ale dokázala jsem to. Vzala jsem ho za ruku a řekla mu konejšivým hlasem.
"Pojď. Půjdeme ven. " svými upravenými oči se na mě zadíval a zvedl se. Byl o něco větší než já. Usmála jsem se na něj. On přikývl, popošel ke mě blíž a společně jsme vyšli spletitých chodbami. Pomáhal mi z toho bludiště ven. Vyšli jsme před vchodové dveře a koukni se před sebe. Byl tam hlouček lidí. Ta blondýnka se svým manželem a moje babička. Kluk mě zastavil.
"Počkej, až si mě máma s tátou všimnou, nebude potom chvíle promluvit si o samotě. Naše cesty se za chvíli zase rozjedou a proto chci abys měla tohle. Je to prstýnek ode mě jako poděkování. "
" Věřím, že se zase sejdeme, až ten prstýnek dostaneš zpátky, je to znamení, že jsem poblíž. " příjmula jsem prstýnek a on přikývl na znamení, že je připravený jít za rodiči. Pomalu jsme k nim došli. Teď spíš on táhl mě než já jeho. Když ho máma uviděla začala brečet ještě víc a běžela nám naproti. My jsme byli celý špinavý a umazaný od sazí . Obejmout ho a tázavě se na něj podívala, nebo spíš na mě?
"Maminko, tohle dívka, která mě vytáhla z pokojíku a z Manoru. "
Jeho maminka mi poděkovala a obejmula nás oba. Potom došla k babičce, něco jí řekla a chvíli se spolu bavili. Manžel blondýnky, nebo-li tatínek toho kluka chtěl aby jsme mu to vyprávěli. Z velké části mluvil ten kluk, já jen doplňovala detaili.
"Nebuď tak chytrá, "obořil se na mě kluk, kterého jsem zachránila, když jsem ho opravila." Jednou spolu možná budeme chodit do školy, to ti potom ukážu kdo je tady chytřejší. "škádlivě se zamračil.
" Jak víš, že spolu budeme chodit do školy? Co když to tak nebude? "zeptala jsem se ho.
" Budeme, protože já chci a když Malfoy něco chce, tak to tak i bude. " poučil mě.
Tuto noc jsem výjimečně mohla  spát v Manoru. Aby se babička v klidu vyspala. Paní Malfoyová mi četla pohádku. Už jsem byla v posteli. Když dočetla, rozloučila se, zhasla světlo a odešla. Lehla jsem si na bok. Najednou zavrzaly dveře od pokoje, kde jsem spala(jsme v části Manoru, který nevyhořel). Někdo dveře zase zavřel a já ucítila, jak donedávna na mou postel. Otočila jsem se a posadila. Byl tam Malfoy mladší.
"Ahoj Míno, nemůžu spát,přečteš mi prosím něco?" zeptal se s psíma očima.
"Ráda.ale nemám knížku."
"Tady" podal mi ji a tak hezky se začíná usmíval....
Začala jsem tedy číst.