2. kapitola

6 0 0
                                    

Začíná hodina a ve škole na Bena neustále myslím.Nechápu dnešní učivo v matice .... .Tak  jde se na oběd , určitě bude zase něco hnusného.Ohh ,je tady , je tu Ben v hlavě mi to začne zmatkivat .Otočím se na kamarádku a hned na ní začnu mluvit , jako že nic. Ben se zase usměje a jde dál.Musím ho dnes ještě vidět ,ale vím že se to nepodaří.už jdu z oběda a co čekáte , byl to hnus... Dnes spěchám domů ať se stihnu naučit.najednou ho potkám před dveřmi našeho paneláku .V hlavě mám úplně tsunami.Jak zjistil kde bydlím , nebo je to náhoda vidím že se zase usmívá trochu ,ale jenom trochu zpomalím .Dojdu k domu a Ben na mne promluví: Ještě jsme si neřekli Ahoj ."a ještě více se usměje .hmm no to máš pravdu .. Taak Ahoj ."řekla jsem s opravdu veljiu nervozitou.Nechceš někdy někam zajít ven ? "Ptá se Ben" Booom v mém mozku to vybuchlo.No ,ale já nevím kdy.A co třeba zítra ?Och och och co mám říct "pomyslím si " ...Na tak jo a v kolik " s rozhodnutím řeknu.Třeba ve 4 hodiny u oarku pod školou? Tak jo.

3.kapitola

Ach bože co jsem to udělala , určitě s ním nepromluvím ani slovo.Zítra ve 3 hodiny se už začínám chystat.

ZtracenaKde žijí příběhy. Začni objevovat