V jedné malé vesničce na jihu Anglie, žil drobný, modrooký brunet. Chlapec, jehož jméno bylo Louis, byl přátelský, rád pomáhal, a proto ho mělo hodně lidí rádo.Mezi ně patřil i Harry, jeho dlouholetý kamarád. Trávili spolu všechen čas, který měli. Jako právě teď, Harry bral Louis na pouť.
,,Hej Lou, půjdeme támhle ?Prosím,Prosím!" Ozvalo se za mými zády, a já se otočil, abych se podíval, kam ten blázen ukazuje. Při pohledu na atrakci jsem se zděsil. ,,Hazz,"zkusil jsem opatrně. ,, prosím kamkoliv, jen né tam." Prosím rozmysli si to, prosím rozmysli si to, žádal jsem ho v duchu.,,Neříkej mi, že se bojíš, Loueh, notak babe,pojď,bude to zábava!" odpověděl Harry. Po téhle větě jsem byl smířený se svou smrtí.,, Půjdeme?" připomněl se znovu Harry. Zabručel jsem na něj kladnou odpověď a vydal se za ním do fronty. ,, Jsi si vědom,že touhle atrakcí naše přátelství končí, Hazz?",, Ale kuš, vždyť to nic není, jen strašidelný zámek. Pojď, Lou, když se budeš hodně bát, můžeš se mě držet." Usmál se na mě Harry a nabídl mi ruku. Chytil jsem se a naposledy jsem mu zkusil vymluvit ten nápad. ,, Hazz? Nepůjdeme místo toho třeba na kolotoč?" ,,Ne Lou, máš smůlu, už jsem koupil lístky, z toho se nevyvlíkneš, a neboj se, jsem tady s tebou." Na důkaz mi zmáčkl ruku. Po vstoupení do zámku a uzavření dveří, jediného nejbližšího východu, jsem se namáčkl do Harryho náruče, kde jsem se cítil alespoň trochu bezpečně. Byli jsme víc jak za půlkou cesty, když jsem si to začal trochu užívat, teda hlavně Harryho náruč. ,, Není to tak zlé, ne?" zašeptal mi Harry do ucha. ,, Ne, ani ne." Jako na zavolanou se přede mnou zjevila kostra. Můj křik se musel rozléhat po celém zámku. Harry se vedle mě rozesmál. ,, Kdyby jsi se viděl!" přes svůj smích nemohl ani mluvit. ,, Hahaha..." ozval jsem se ironicky ,, Vážně vtipný Stylesi! Pohni, už chci být venku." Otráveně jsem se na něj podíval a čekal, až se uklidní, abychom mohli jít dál. ,, Ááááá!" vykřikl Harry a najednou zmizel ve tmě, jako by ho tam něco stáhlo. To NĚCO by tu ale být nemělo!!! ,,Harry?" pípl jsem do tmy a rozhlédl se kolem sebe. ,,Kde jsi? Objal jsem se rukama kolem pasu a vyděšeně se rozhlížel kolem. Za mými zády něco zařinčelo. Hrůzou jsem strnul na místě a husí kůže pokryla mé tělo. Pomalu jsem se otočil a rozhlédl se kolem sebe, ale nikde nic nebylo. ,, Buu..." ozvalo se u mého ucha. S jekotem jsem se otočil a ohnal se po narušiteli. Má ruka proletěla vzduchem. ,, Au..!" ozvalo se ze tmy, když se moje dlaň srazila s tváří. ,,Harry?!!" Nevěřícně jsem koukal na osobu, která mi způsobila zástavu srdce. ,, Ty blbče! Víš jak jsem se vyděsil?? Ty jsi takový kus vola! Jen počkej, tohle ti jen tak neodpustím." byl jsem rozzuřený do běla. Při každém slově jsem ho bouchl do jeho vypracované hrudě, protože víš jsem se svýma pěstičkama nedošáhl. Harryho velké dlaně mě objali kolem pasu. ,, Promiň Lou, to měla být zábava." ozval se po dlouhý době Harry. ,, Jenže nebyla!" naštvaně jsem odsekl, vymanil se z jeho objetí a vydal se pryč ze strašidelného zámku. ,, Loui, promiň, takhle jsem to nechtěl. Odpusť mi to, prosím! Já ti to vynahradím!" Lísal se ke mně kudrnáč. Zastavil jsem se a otočil. ,, To vynahradíš! Jinak s tebou nepromluvím do konce svého života!" Samozřejmě to nebyla pravda, na to jsem Harryho příliš zbožňoval. Sluníčkový úsměv se roztáhl na jeho tváři, vzal mě do náruče a mě se roztočil celý svět. ,, Co kdybych ti šel vystřelit toho obrovského medvídka, co jsme viděli na začátku parku?" vzal mě za ruku a šel k již zmiňovanému stánku.
Domů jsem se vracel spolu s Harrym a medvídkem až za tmy.Měl jsem na sobě Harryho mikinu, protože se ochladilo a foukal studený vítr. Bylo mi teplo, měl jsem krásného medvídka a Harry mě držel kolem pasu. Loudali jsme se ulicemi,a ani jednomu z nás, se nechtělo domů. ,, No, tak jsme tady. Děkuji za doprovod Hazz." Usmál jsem se na něj a snažil se posadit medvídka na verandu. Ten "medvídek" byl skoro stejně vysoký jako já, takže to byl boj. ,, Nemáš za co Lou, nemohl jsem tě nechat jít domů samotného, a taky se mi nechtělo tě opouštět. Rád s tebou trávím čas." nervozně se usmál a podrbal se na zátylku. Zčervenal jsem jako jablíčko. ,, Taky s tebou rád trávím čas Hazz. Dnešek jsem si užil. Děkuji ti za skvělý den." Stále červený jsem mu odpověděl. Harry se na mě podíval s jiskřičkami v očích a přitáhl si mě do objetí. Položil mi dlaň na líčko a vtiskl mi na rty polibek. ,, Dobrou noc Lou a sladké sny." pronesl, než ladně zmizel ve tmě. Má ústa opustil zamilovaný povzdech,sjel jsem dolu po zdi a sedl si vedle medvěda. ,,wow.."vydechl jsem, a ještě jako v tranzu jsem si sáhl na své rty, jako bych nemohl uvěřit, že se něco takového vůbec stalo. Na mé tváři se objevil nefalšovaný úsměv. Po pár minutách jsem se zvedl a odešel i z medvědem v náručí do domu. Zabalen do Harryho mikiny, jsem po pár minutách usínal v posteli po boku medvídka.
A když poté usínal,o hodinu a půl později, Harry ve své posteli s myšlenkami na drobného bruneta, facka ho ještě pálila na tváři, ale nemohl se ubránit úsměvu.
Ahojte? :D Chtěla bych vás všechny požádat o upřímný názor, jelikož je to má první povídka a opravdu mě zajímá, jak moc zlé to je.
