Byl krásný, slunečný den, na modré obloze bys nenašel mráčku. Johanka si lehla do trávy a zavřela oči. Cítila, jak ji hebká tráva hladí po těle a dlouhé hnědé vlasy jí cuchá příjemný větřík. Slyšela ostatní povídat a zpívat si, ale vlastně je ani nevnímala...
Najednou ji někdo začal lechtat na břiše. Johanka otevřela oči a snažila se ze sebe ruce neznámého útočníka setřást, ale v záchvatech smíchu se tento úkol zdál nemožný. Konečně se její trapič slitoval a přestal ji mučit. Johanka konečně poznala, kdo to je.
Byla to Aida, její nejlepší kamarádka. Pomohla Johance vstát a usmála se: ,, Ty teda zase vypadáš! Vždyť máš šaty špinavé od trávy a nějakou hlínu ve vlasech! To zas bude Rela vyvádět..." Zvedla ruku a pomocí magie začala oddělovat zamotaný písek z Johančiných vlasů. Žádný div, když byla víla, navíc se schopností ovládat zemi a hlínu...
,, Rychle holky, musíme jít, oběd už bude hotov!" zavolala na dívky Ester, další z víl, avšak s nadáním pro vzduch. Johanka i Aida sebraly své hrníčky s borůvkami a malinami a rozběhly se za ostatními. A tak bosé kráčely po zeleném palouku, na sobě barevné šaty z nejjemnějšího, avšak pevného hedvábí, které za nimi vlály jako šátky a na hlavách věnečky z různého kvítí.
*v domě*
Konečně víly dorazily do domu. Hned na prahu je nepříjemným pohledem uvítala Rela, jejich opatrovnice a taktéž víla. Měly zpoždění sotva pár minut, ale i to bylo u Rely problémem... Dívky prošly otevřeným přízemím domu a vešly tak na zahradu, která se rozprostírala na několika kilometrech. Pod velkým dubem, který zde rostl již od středověku, byl jako vždy rozložený dřevěný stůl s dvanácti židlemi a na něm připravené různé pokrmy a nápoje. Mezi Johančiny nejoblíbenější patřil plněný lilek nádivkou nebo sladký puding z mateřídoušky.
Všechny zasedly ke stolu a začaly spolu s Relou jíst. Během jídla jí vyprávěly o dnešní procházce, Bella všem líčila, jaký úžasný exemplář ruměnice pospolné dnes našla a Lia se zase pochlubila se svou nově vypěstovanou rostlinkou. Jen Johanka seděla mlčky a jediné, co jí zajímalo, bylo jídlo. Myslela totiž na to, kdy se zase bude moct projít. Ne po paloučku, kde byly dnes a kam ostatně chodí každý den, ale v jiné části lesa. V části elfů, trpaslíků nebo gnómů...
ČTEŠ
Společenstvo lesa
FantasyLes, ve kterém najdete elfy, víly, trpaslíky, upíry i vlkodlaky se kromě potíží s lidmi musí postavit i mnohem většímu problému, který může zničit nejen les a jeho obyvatele, ale i celý svět... Cover by @nezajimameto ❤