Hawaii | Jasmine and OSG special ✔

🍍Období smutku🍍

Milka seděla na pláži, nohy v tureckém sedu, a naslouchala šumu moře. Vlnky vyplavovaly na písek maličké mušle, které vždycky vzala do ruky a prohlédla si je.

Ohlédla se. U baru, který byl nedaleko, spatřila Jasmine a Siriuse, kteří se smáli a vlnili se do rytmu hudby.

Otočila se zpět čelem k moři a natáhla nohy. Voda byla příjemně teplá, jak rozpoznala, když vlnky dorazily až k ní.

Zahleděla se do dálky, na zapadající slunce. Obloha byla zbarvená do červené barvy, která se míchala s oranžovou a žlutou zároveň.

Bylo by jí krásně, kdyby jí nesžíraly pochmurné myšlenky.

Ani nevěděla, proč je smutná. Prostě byla. Jako kdyby až teď na ni dolehla tíha jejich minulosti. Kolik toho museli přečkat, kolik úsilí je stálo, aby porazili Voldemorta, a aby vytvořili nový, lepší svět pro svoje děti. Aniž by si to uvědomovala, její ruka se samovolně dotkla jejího, ještě plochého, břicha.

Zamyšleně pozorovala vlnky putující k břehu a zase zpátky. Tenhle koloběh se děl pořád dokola. Připadalo jí to, jako by symbolizoval život a smrt. Že smrt jde ruku v ruce s novým životem, že každý den se někdo narodí a někdo nás zase opustí.

Vzpomněla si na Remuse s Nymfadorou. Sice odešli z tohoto světa, navždy ale zůstali v srdci pozůstalých a zemřeli s vědomím, že se pokusili udělat vše pro lepší svět, pro jejich Teddyho. A Milka doufala, že se jejich děti doopravdy narodí do lepšího světa.

Trochu sebou trhla, když se někdo jemně dotkl jejího ramene a vyrušil ji tak z myšlenek, kterými byla úplně pohlcená. Až teď si uvědomila, že jí po tváři stekla neposedná slza. Rychle ji hřbetem ruky setřela a pokusila se vykouzlit co nejupřímnější úsměv.

,,Myslel jsem, že budeš u Siriuse a Jasmine," podivil se potichu Severus klečící u ní.

Zavrtěla hlavou a nepřestávala sledovat moře. ,,A já myslela, že jsi tvrdil, že zůstáváš na pokoji."

,,Chtěl jsem za tebou," řekl jí a vtiskl jí letmý polibek do vlasů, ,,Co se děje, Milko? Já vím, že nejsem zrovna ukázkový přítel, ale ještě poznám, kdy se cítíš šťastně a kdy naprosto mizerně."

,,Nic se neděje," špitla, ,,a nezapomínej, že já bych tě za nikoho nevyměnila."

,,Jsi na mě naštvaná?" zeptal se a přivinul si jí k sobě do náruče. Pouze zavrtěla hlavou a opřela se o jeho hruď. Zavřela oči a zaposlouchala se do jeho bušícího srdce. Uvědomila si, jaké má štěstí. Možná ještě stále nemohla uvěřit tomu, že opravdu přežil a že je tady s ní.

,,Jak bych na tebe mohla být naštvaná?" nechápala a víc se k němu přitulila. ,,Byla jsem na tebe naštvaná, když jsi mi nic neřekl, zabil Brumbála, a-a-a zmizel s ostatními smrtijedy."

,,Já vím, byla to chyba, ale bylo to nutné, pochop to," povzdychl si, ,,a nezabývej se minulostí. Buď tady, v přítomnosti, a mysli na lepší zítřky, ano?"

,,Moudra od Severuse," pousmála se a potlačila zívnutí, ,,vždycky jsi to se slovy uměl."

,,Jen se slovy?" popíchnul jí.

,,Hej," zasmála se, ,,umíš to i s hůlkou a-" zarazila se, když uslyšela jeho uchechtnutí, ,,přestaň myslet na zvrhlosti. Ach jo, proč já tě s tím Siriusem nechávala? Nakazil ses."

,,To zase ne," odporoval ji, ,,nejsem nadrženec jako Black."

,,No dovolte!"

,,Blacku!" vykřikli Milka a Severus svorně. On se jen uchechtl a Milka se zamračila. ,,Tys odposlouchával! No Jas! Že ho necháš!"

Její kamarádka se zatvářila omluvně, zato Sirius se očividně bavil. ,,Takže ty to umíš dobře s hůlkou, jo? Že ses nepochlubil, Severusi!"