Když došli k dětem jen se usmáli a jen tak se dívali na roztomile tvářičky teda do chvíle než se Dominika probudila .Oba dva jí popřali dobré ráno .Všechno bylo super až do té chvíle než se tatínkovi neudělalo moc dobře a omdlel .Maminka zavolala doktora a ten hned zavolal pár dalších doktorů kteří mu pomohli tatínka odvézt .Hned jak tam dojeli tak k němu pan doktor připojil růžný drátky a hadičky a kdovíco aby ho mohl pozorovat.Řekl že tam máme počkat než se zbudí a kdyby to trvalo moc dlouho tak aby jsme ho zavolali .Posadily jsme se kolem něj a všichni jsme si říkali co krásného sme spolu zažili a maminka říkala nějaké vtipné historky z jejich seznámení a tak a my sme se smáli a chvílami někdo i brečel ale a asi po hodině a půl u se mamince zdálo divné že se táta neprobudil a tak zavolala doktora .Ten hned doběhl a podíval se na ten přístroj a řekl „To je divné váš otec vás vnímá ale podle tohoto je už mrtvý " „Cože????? Jak je to možný ?? Vždyť to není možný !" Já to taky nechápu ale vím jen to že váš manžel umřel s láskou kolem sebe a to je podle mně ta nejhezčí smrt . Maminka to nevydržela a chytl ju hysterický záchvat tak za ní Domča běžela .Kdy ju dohonila tak ji řekla „Mami buť ráda že sme s ním mohly býť vždyť se s ním uvidíme buď ráda že ho to nebolelo a podle mně by si to takhle i přál” a usmála se i kdyż mněla obličej také plný slz .
Po týdnu byl pohřeb a všichni byli rádi za všechny společné zážitky a i když to jejich život zcela změnilo tak pořád věřili že tatínka ještě někdy uvidí.
