Já a zase já

Kapitola první

Bylo krásné ráno, kolem nás lézaly vážky a ve vzduchu byl cítit dým. Podívala jsem se kolem a všichni ještě spali, jenom Annie už byla na nohou. Seděla vedle ohně a připravovala snídani pro sedm hladových krků. Vylezla jsem z pod natažené plachty, aby na nás nepršelo a vydala se směrem k Annie. Přeskočila jsem malou říčku a přisedla si k té nejhodnější osobě, kterou znám.

Zeptala jsem se jestli nechce pomoct, ale jenom zavrtěla hlavou, tak jsem se zvedla a vydala jsem na cestu pro vodu do blízké studánky. Popadla jsem barel a vyrazila. Nebylo to daleko, ale přes kopec. Nemám ráda kopce.

Už jsem viděla studánku, ale v tom vidím nějaké zvláštně vypadajíci lidi. Přes hlavu měli přehozený jakýsi šál a oblečeni byly do motorkářské kombinézy? Ne to není pro motorkáře. Je to mnohem pevnější a zvlástně se to leskne. Ti prazvláštní lidi pokračovali kulhavým krokem cestou směrem k hájence a mě si vůbec nevšimli. Ztratily se mi za zatáčkou a já si radši rychle přiběhla ke studánce pro vodu, abych odsud a hlavně od těch lidí byla co nejdál.

To je zvláštní. Kolem studánky je mlžný oblak. Asi to je tím klimatem. Nabrala jsem plný barel čerstvé vody a uháněla zpátky k táboru.

Když jsem se vracela všichni kamarádi si už pochutnávali na skvělé snídani. Přistavila jsem k nim barel, napojila na něho pípu a odešla si ešus, ať si taky můžu pochutnat.

Po snídani se krásně rozzářilo slunce a já si řekla, že využiju svojeho nového foťáku a půjdu něco vyblesknout. Rozloučila jsem se s ostatníma a vyrazila do lesa pozorovat ptáky. Schválně jaké z toho budou fotečky.

Tady je prolog. Já vím že se tam zatím nic nestalo, ale počkejte si na další kapitolku ;)