Já a zase já

Kapitola druhá

Aach, ten je krásný. Těsně předemně přistál datel s červenou hlavičkou a já hned nastrčila faťák. Jen abych ho stihla.

"Áááááaaaaaaa!!!" po celém lese jsem slyšela děsivý bolestný křik, ale odkud. Rychle jsem se rozběhla k táboru. Snad se jim nic nestalo
***
Ne! Co se stalo? Všichni mí přátelé ležely na zemi kolem doutnajícího ohně! Všude kolem tekla krev. Krev. kdo to udělal? Mí přátelé byly roztrhlí? Co to je? Vypadalo to, jako by je něco roztrhlo zevnitř..., ale jak? "Melani..." Annie! Klečela poblíž našeho přístěnku a chytala se za břicho, nevím co se to stalo, ale Annie ještě žije, což se ostatních dalo vyloučit.
"Co se to stalo? Co je s..." vyhrkla jsem nesrozumitelně na ni.Přepadl mě záchat a málem jsem se vedli ni zhroutila, ale musím se o ni přece postarat. Je zraněná. Pomohla jsem ji na nohy a posadila ji na můj naducaný batoh. "Přišli..." víc toho nestihla říct. Upadla do bezvědomí a mě nezbylo nic jiného než doufat, že už dneska nikdo nepřijde...
***
Po půl hodině se Annie konečně probrala a našla vedle sebe mě. Ubrečenou 14 letou holku, která se bojí pohnout a nechápe co se stalo. Chytla mě za ruku a vyjekla bolestí. Mezitím co spala jsem ji stihla částečně ošetřit ránu na břichu. Ale na té ráně mi něco nesedělo. Zranění vypadalo, že je hodně ošklivé, ale když jsem ho ošetřovala, bylo to jen zakrvácené místo s prořízlou rankou. Annie nejspíše mělo natrhnutý sval v oblasti zranění, ale nic víc vážnějšího tam nebylo.

"Co se to tu stalo?" zeptala jsem se . "To teď neřeš, teď odsud musíme hlavně co nejrychleji zmizet. Ještě pořád tu na tebe můžou někde čekat a já tě už moc neubráním. Neubránila jsem ani ostatní. Je to moje vina, že jsou teď mrtví..." Hend jsem ji zarazila. Přece nemohla mít nic společného s jejich smrtí. "Ty za to nemůžeš, neměla jsem vás opouštět." "Ale teď musíme pryč, hned. cítím je, jsou blízko." řekla potichu Annie a zkusila se postavit. Ona je cítí? Pomohla jsem Annie vstát a zamířila jsem s ní směrem k mostu, nedaleko od tábora. S sebou jsem si stihla nabalit, jenom láhev se zbytkem vody z barelu a naše pršipláště.

S Annnie jsem byla skoro u mostu, když v tom mě začalo bolet břicho. Ale nebyla to ta klasická bolest břicha, ale spíše rytmické záchvaty bolesti. Annie si všimla, že se se mnou něco děje a najednou vypadala vylekaná. Chtěla jsem ji trochu uklidnit, tak jsem ji řekla, že se nic neděje, ale opak byl pravdou. Najednou mě Annie strčila a já se ocitla kousek vedle mostu, neudržela jsem rovnováhu a dopladla jsem vedle mě už sedící Annie. Annie mě vzala za ruku a schovala se pod můstek. Následovala jsem ji, ale mé bolesti byly čím dál tím silnější. SSeděla jsem s Annie pod můstkem a chtěla js...

Co to bylo? Cítila jsem jakési zabrnění v těle a bolest trochu ustoupila. Podívala jsem se na Annie, ale ta mě nevnímala. Držela mou ruku a držela zavřené oči. Hned na to jsem opodál slišela jakési sičení, ale hned na to jsem upadla do bezvědomí a nic si nepamutuju.

Je tady další část a já doufám, že se vám líbila. Omlouvám se za hodně, hodně, hodně dlouhou pauzu, ale už mě nic nenapadalo a až teď jsem zase získala chuť pokračovat ve psaní. Tohle je sice kratší kapitola, ale i tak doufám, že se vám líbila :D