Myšlenky za slovy

gravitace

Věnováno: Soně, která je fascinovaná vesmírem stejně jako já, a všem, co se někdy cítí jako měsíce

Inspirováno: jednou zkušeností

Pozoruji model Sluneční soustavy. Uprostřed se leskne zlatá koule. Slunce. Okolo osm planetek a jeden volný provázek od toho, jak někdo urval Pluto. Nic více, nic méně.

Žádný Phobos, Ganymedes, Titan, ani náš Měsíc. Kdo by dával do modelů měsíce, že? Nikdo. Měsíce jsou zbytečné, nezajímavé. Kusy kamene, nebo čeho.

Zvednu oči od zmenšeniny a zadívám se tvým směrem. Opřený zády o bílou zeď pozoruješ dění kolem sebe. Tvůj pohled nejvíc přitahuje ona. Myslíš si, že si toho nikdo nevšiml. Ale to bys nemohl mít taky svou gravitaci. To by okolo tebe nemohl obíhat tvůj Měsíc, já.

Moje oči následují tvůj pohled a spočinou na našem zářivém Slunci.

Lina je hezká a milá, to musí uznat snad každý, ale stejně ji nemám ráda. Jako by nestačilo, že sebrala rozum sedmi klukům, kteří kolem ní létají a dělají pro ni první, poslední, ona si ukradla i tebe.

Znovu se skloním ke Sluneční soustavě a cvrnknu do ohnivé koule, ta se jen jemně zakývá, ale drží dál.