Neptunova dcera

1. Monstrózní výbuch záchodků

Krásná čistá voda všude okolo.Říkám si ‚Že by konečně noc bez nočních můr?' Ne to je blbost nebo snad...Z mého uvažování a hádání se sama se sebou mě vytrhne řev. Zvířecí řev. A hádání znovu začíná. Nakonec vyhraje zvědavost nad strachem a jdu (teda spíš plavu) se podívat směrem odkud řev přicházel. Když ho slyším znova je blíž. Rozhlédnu se jestli to zvíře neuvidím. A skutečně vidím v jedné podmořské jeskyni jeho stín. Plavu tam ale najednou se mi udělá mdlo a poslední věc co slyším je jen ,,Jdu si pro tebe Dcero moře" a pak už jen to známé a otravné zvonění budíku...

Natáhnu ruku k budíku, že ho vypnu. Pak si ale uvědomím proč zvoní a kouknu se na hodiny. Je 6:15 a to znamená jen jedno. Znovu se setkám s mým odvěkým nepřítelem. Se školou. Možná si říkáte, že to přehráním, ale když trpíte dislexii, hyperaktivitou a ADHD tak je pro vás škola horor.

Po deseti minutách přemlouvání vstanu a vydám se na snídani. Dole v kuchyni už mamka chystá snídani-modré lívance. ,,Dobré ráno" popřeju a sednu si ke stolu. Asi bych měla vysvětlit proč máme zrovna modré lívance. No to je tak, máma kdysi chodila s jedním chlapem Goylem (nebo taky Smraďoch Goyle) a ten trvdil, že modrý jídlo neexistuje. Od tý doby dělá mamka všechno modrý.(to jsem ale originální co XD)

Po snídani jsem se osprchovala a zamířila ke skříni. Tam jsem si vybrala tmavě modré tílko s modrou košilí, modrými ryflemi, modrým náhrdelníkem a černou kabelkou (viz.obrazek). V koupelně jsem si rozčesala svoje černé vlasy a na svůj obličej nanesla malou vrstvu make-upu a rty zvýraznila rtěnkou.

Když jsem se vrátila do pokoje bylo 7:08. Sbalila jsem si tak poslední věci do kabelky a vyrazila z domu na autobus. Autobusem jsem dojela ke škole vešla do třídy a sedla si do poslední lavice ve které jsem seděla sama.

Chvilku po mém příchodu zazvonil zvonek a přišel učitel a za ním holka připomínající Indiánku. Na sobě měla bílé tílko se světle růžovým svetříkem a černé legíny. V hnědých vlasech měla zapletené malé pírka. I přes tu vzdálenost jsem viděla její krásné barevné oči.

Když si učitel všimnul našich nechápavých výrazů řekl ,,Žáci toto je vaše nová spolužačka Piper McLean.Piper co kdyby si nám o sobě něco řekla."Díky této větě se naše nechápavé výrazy změní na ohromné. Abys jste pochopili Tristan McLean je snad ten nejznámější herec v této části USA a naše nová spolužačka je s ním zřejmě příbuzná.,,Ahoj, jmenuju se Piper a jsem původem Čerokézka, což je indiánský kmen. Mám ráda sportování a trpím dislexií, hyperaktivitou a ADHD" řekne.,,Dobře, běž si sednout třeba ke Kate" řekne učitel a ukáže na volné místo vedle mě. Piper se jen nervózně usměje a vydá se na místo.

Učitel se poté otočí na nás a řekne:,,Tak třído, teď mi prosím vás někdo řekněte, co jsme probírali minulou hodi..." Dál už ho ale neposlouchám protože v tu chvíli přijde Piper a sedne si.,,Kate" představím se a podám jí ruku.,,Piper" řekne a stiskne mi jí. Až teď si všimnu že její oči nejsou obyčejně barevné, ale vypadají jakoby každých pět sekund měnili barvu. Zatřesu hlavu nad tou šílenou myšlenkou a pro zahnání trapného ticha se radši zeptám ,,Ty jsi nějak příbuzná s Tristanem McLeanem, když máte stejné příjmení?",,Jo, je to můj taťka ale moc se tím nechlubím"odpoví mi Piper. To je to poslední co řekne protože nás přeruší učitel.

,,Slečno Marrinson, slečno McLean podle vašeho nedávání pozor tipuji, že učivo řecká a římská mytologie umíte víc než dost, co kdybyste mi o ní něco pověděli před tabulí." Řekne s rozzlobeným obličejem ve tváři.

S Piper teda vstaneme a vydáme se k tabuli.,,Slečna McLean mi vždy podle charastetiky řekne jméno řeckého boha, a vy Slečno Marrinson"ukáže na mě,,mi řeknete jak kterému bohovi říkali Římani"oznámí nám a začne:,,Bůh vína?",,Pa...teda Dionýsos" odpoví Piper ,,A v Římě?"dodá učitel.,,Bacchus"dodám okamžitě jako kdybych to uměla odjakživa.,,Bohyně moudrosti",,Athéna",,Minerva". A tak to šlo pořád dál při čemž se Piper u odpovědi ,Afrodita' lehce ušklíbla a u ,Héry' zase nasadila trošičku naštvaný obličej.,,A poslední"říkal zrovna učitel,,Bůh moře"tady jsem trochu ztuhla a ani nevím proč ,,Poseidon" ,,Neptun"řekla jsem tak potichu, až jsem to skoro zašeptala.,,Dobrá tedy, obě máte za A. Můžete si sednout, ale příště ať už vás nevidím se bavit v mých hodinách nebo už to nebude jen zkoušení"dodal a my jsme si šli sednout.

Zbytek dne už probíhal relativně v klidu. Jak jsi mohl/a uhodnout první hodinu jsme měli dějepis a za ním následovali matika, angličtina, zeměpis,biologie a tělocvik.

Zrovna teď jsme byli s Piper na obědě, když v tom za námi přišla jedna docela fajn holka z naší třídy Hazel s jejím klukem Frankem a jeho kámošem Jasonem.,,Ahoj můžeme si přisednout?" zeptala se Hazel. Chtěla jsem něco namítnout, ale v tom se ozvala Piper ,,ne víš já jsem totiž strašná mrcha a nenechám moje přátele a kluka aby si se mnou sedli ke stolu" odpověděla s dost velkým náznakem sarkasmu.,,Měla by si trávit míň času s Leem, Piper"řekl Frank když si sedal.,,Ne, to ne potom by zase otravoval mě. Řekni mu třeba ať udělá Festusovi holku nebo postaví Argo III." dodal rychle Jason a všichni se tomu zasmáli.

Já se na ně jen koukala s nechápavým výrazem ve tváři. Po chvilce jsem se zeptala: ,,Vy se znáte?",,Jo, z tábora" odpověděla mi Hazel.,,A vy dva" ukázala jsem na Piper a Jasona,,spolu chodíte?" Oba dva přikývli.,,Hele, co kdybychom přestali řešit kdo koho zná nebo kdo s kým chodí. Za chvilku nám začíná další hodina, takže jestli jí chceme stihnout měli bychom vyrazit" řekla Hazel a tím přerušila vodopád mojich otázek.,Hazel má pravdu měli bychom si pospíšit" dodal Frank a tak jsme se všichni zvedli a odešli z jídelny.

Další v pořadí na mém, Pipeřinem a Hazelinem (aneb moje skloňovací schopnosti XD) rozvrhu byla dvouhodinovka výtvarky. Rozloučili jsme se tedy s klukama a vyrazily k výtvarné učebně.

První hodina výtvarky proběhla poměrně v klidu. Dneska jsme měli za úkol nakreslit co nejreálněji moře s vlnami.

O přestávce jsem se rozhodla zajít si umýt ruce na záchod když v tom najednou...,,Snažíš se přesvědčit tu novou holku že nejseš taký trdlo jak vypadáš"ozvalo se za mnou,,jestli sis ale ještě nevšimla tak ona už má přátele a rovnou 3, což je o 3 víc než máš ty." Zatla jsem pěsti protože jsem přesně věděla kdo ta osoba je. Nicola Norwest aka nejoblíbenější holka na škole. A největší kráva ve vesmíru.,,Nech mě bejt, Nicolo" řekla jsem s nenávistí v hlase. ,,Ó, já zapomněla že na královnu trapnosti vlastně nesmí nikdo mluvit, moc se omlouvám, vaše veličenstvo."

Měla jsem takovou chuť jí jednu vrazit, ale najednou slyším divné zvuky z jedné z prázdných kabinech a potom už jen...BUM!!! jeden záchod ve a po něm druhý a třetí... Celá místnost se začne plnit záchodovou vodou (fuj!) a všechny holky rychle běží ke dveřím.

Světu, bohu, nebo snad osudu asi nestačí že už jsem teď dost velký podivín. Ne, já musím být ta která vyběhla z potápějících se záchodků a ta na kterou všichni čumí jako na zjevení.

Chvilku jsem tam jen tak stála jak socha, ale potom jsem se rozeběhla k východu jako formule 1. Bylo mi fuk že jsem celá od záchodový vody, prostě jsem běžela a běžela, až domů.

Třískla jsem dveřmi a běžela po schodech rovnou do svého pokoje, nevnímajíc mamčino ,,Jak bylo ve škole." V pokoji jsem se zamkla a lehla na postel.

Sice tuhle tu větu říkám snad pořád, ale dnešek byl vážně nejhorší den v mém životě.

Doufám že se vám první kapitolka líbila a omlouvám se za chyby. Budu moc ráda když mi napíšete svůj názor do komentářů.

Bello
💖adaku_okurka💖
💖αδακυ_οκυρκα💖

PS: Nevíte náhodou kde se dají levně sehnat trička tábora polokrevných?