Osud

157 5 4
                                    

Poslední,na co jsem pomyslela bylo,že osud to tak chce a já budu konečně s ním,jak to oba chceme.Šla jsem večer potichu hřbitovem,nikoho jsem neviděla.Nevím hroby mě uklidňují a miluju tmu.Sedla jsem si naproti černému hrobu s padlým andělem,zavřela jsem oči a užívala jsem si temného ticha.Najednou jsem na rameni ucítila ruku.Nebyla ledová,krásné hřála a já jsem se otočila.Dívala jsem se do smutných očí na první pohled obyčejného kluka. Chvíli jsme se na sebe jen tak bez slov zírali,ale pak mě chytl za ruku a někam mě vedl.S napětím jsem šla za ním a pořádně si ho prohlédla.Měl černé vlasy,možná barvené,možná ne.Krásný sestřih,pomyslela jsem si.Dále měl černé tričko,na kterém bylo cosi krvavě napsanepého,v té tmě jsem to nepřečetla.Kalhoty měl taky černé s rudým řetízkem a stříbrným páskem,rafinovaně potrhané.Boty už se pod vrstvou bláta nedaly ani poznat,uvědomila jsem si,že mě táhne lesem a moje boty vypadají asi stejně.Zeptala jsem se:,,kam mě vedeš?"Odpověděl,že na nejkrásnější místo,co kdy viděl,místo jen pro nás dva.

Emo příběhy 💔🔫🎵Kde žijí příběhy. Začni objevovat