Brácho!

Jasonnell

Jednoho večera Jason seděl v křesle společenské místnosti. Přemýšlel nad jednou dívkou, přesněji nad Lilyan Hill. S touhle dívkou se včera rozešel. Ne že by jí neměl rád, to ne, rád jí měl, ale už to nebyla ta láska jako dřív. Místo toho aby cítil to hřejivé teplo uvnitř, když jí uviděl, ho cítil když uviděl jiného člověka. Stalo se to když uviděl jeho bratra, Lyonnella.

Lyonnell byl zrovna v sedmém ročníku a byl to i kapitán famfrpálového družstva Nebelvírské koleje. Jason byl, ale odražečem a zároveň i Lyonnellovou pravou rukou. Ti dva bez sebe nedali ani ránu.

Při téhle myšlence se Jason pousmál a blaženě si povzdychl při pomyšlení na krásnou tvář svého staršího bratra. Dokázal si přiznat, že s ním asi nebude něco v pořádku a dokonce věděl, že něco není i v pořádku s jeho orientací. Celý Jason... Po nocích se mu dokonce zdály i zvláštní sny, ve kterých hrál hlavní roli společně s Lyonnellem. Celé noci ho ve snech prolíbal a možná i něco víc.

Jason se rozhodl, dnes na rovinu řekne Lyonnellovi co k němu cítí. Miloval ho...a jak moc! Nejraději by ho vzal za bílou košili a začal ho hned a na místě líbat. Chlapec si povzdechl. tak moc chtěl aby se jeho sen splnil a tahle láska nezůstala zakázanou. Jenže...c by na to řekli jeho přátelé a rodina? Co by na to řekl famrfpálový tým a pro Merlina jen to ne...co by na to řekla Emily! Při myšlence na dívku se Jasonovi pozvedly koutky úst. Určitě by řekla něco ve smyslu: "Já to věděla! Vy dva jste spolu tak úžasný!" a potom by jim vymyslela nějakou shipovací přezdívku. U této myšlenky se musel zasmát. Však by to nebylo na škodu, když ho tak miloval.

"Brácho.."

Povzdechl si Jason a rukou si přejel po obličeji. V tom se otevřel obraz a dovnitř vstoupil další zástupce Smithovské rodiny, ale tentokrát ten nejstarší. Ano, byl to Lyonnell.

"Ano?"

Zeptal se ho starší Smith a Jason najednou prudce zrudnul. Naštěstí byla tma a jediné co ve společenské místnosti vydávalo světlo byl krb. Takže Jasonovy rudé tváři nebyly až tak vidět. Pro jistotu stejně odvrátil zrak od jeho tváře někam pryč. Jakmile uviděl jeho tvář vybavily se mu jeho sny a on si rukou instinktivně sáhl na rty. Tak moc toužil po jeho dotecích a po jeho polibku. Po Bradavicích kolovalo jak úžasně umí Smithovci líbat, že Jason chtěl na vlastní rty vyzkoušet jak chutnají ty Lyonnellovy.

"Já...Lyonnelli...jak poznám že jsem se do někoho zamiloval? Opravdu hodně zamiloval?"

Oslovil Jason svého bratra a ještě více u toho zrudnul. Nervózně si mnul ruce a konečně otočil svou tvář na Lyonnella. Bylo vidět, že jeho bratra tato otázka poměrně zaskočila a při pohledu na Jasona se mu na chvilku v očích mihnul smutek. Nakonec tedy otevřel pusu a začal mluvit.

"Jasone...na tu osobu pořád myslíš a když jí potkáš, cítíš určitý pocit tepla uvnitř sebe. Někdy se ti o ní můžou zdát i sny."

Jason netušil, že se Lyonnell před několika dny rozešel s Appoloniou Moretti. Netušil, že se s ní rozešel kvůli němu a už vůbec netušil, že on měl stejné touhy a myšlenky jako on. I Lyonnell toužil Jasona líbat a svlékat. Toužil po jeho lásce a tělesném teple, doslova.

"V tom případě jsem se zamiloval, ale nevím jak...to vyjádřit."

Zamumlal Jason a sklonil hlavu dolů. V hlavě se mu znovu mihla myšlenka na sen a on si nervózně zkousl ret. Stál před ním a on měl nutkání a hlavně šanci se zvednout a prostě ho chytit. Mohl ho hned teď shodit na zem a tam si nad ním získat kontrolu, ale věděl že to by on nechtěl. Nechtěl mu ublížit a už vůbec ho nechtěl ztratit.

"Přijdi za tou osobou a prostě jí řekni co k ní cítíš."

"Tobě se to lehko říká, ale já to nemůžu jen tak říct. Bojím se že mě odmítne."

"To je normální Jasone, nesmíš se bát."

Jason věděl, že teď je jeho šance. Buď teď a nebo nikdy. V jeho tupé hlavičce se začaly rodit různé plány jak získat kluka stojícího před sebou, ale žádný z nich nebyl dokonalý. Nervózně se kousl do spodního rtu a bříšky prstů bubnoval do svých kolen. Místností zavládlo ticho. jediné zvuky, které se ozývaly, byly zvuky praskajícího dřeva v krbu. Jason se zhluboka nadechl a prudce vyrazil do stoje. Vrhnul pohled na Lyonnella a rozešel se k němu. Byl od něho jen malý kousek, když se trochu zarazil.

"C-co to děláš?"

Dostal ze sebe trochu zmatený Lyonnell. Srdce obou kluků divoce tloukla a od sebe je dělila jen vzdálenost pár centimetrů. Jason na sobě cítil horký dech Lyonnella a jeho tep nebezpečně zrychlil. Nakonec JAson překonal tu vzdálenost a spojil jejich rty v jedno. Pro Jasona to bylo něco úžasného. Bylo to snad lepší než s Lilyan, bylo to nepopsatelně úžasné. To si Jason myslel když něžně líbal Lyonnella. Nakonec jejich rty jemně odpojil.

"To ty jsi ten, kterého miluji."

Zašeptal k Lyonnellovi a znovu spojil jejich rty. Lyonnell ho popadnul a vyběhl s ním schody do chlapských ložnic. Okamžitě ho hodil na postel a lehnul si na něj.

"Měl bys hubnout."

Zamumlal mu do rtů a usmál se. Téměř okamžitě z něj sundal košili a rukou mu přejel přes holou hruď.

"Taky tě miluju."