2@kapitola.cz

499 59 0

od ItzAlfie

od ItzAlfie

,,Ale, ale, koho nám to čerti nesou? Copak tady děláte princi, zabloudil jste? " Zaptal se krásně příjemný hlas.

,,Jen jsem si přišel pročistit hlavu." Odpověděl jsem se stále ještě zavřenýma očima. ,,Hm." přišlo mi jako odpověd jen zahučení. ,,Musím sin vzít Erwina." řekl jsem. ,,A-a co já?" řekl smutně. ,,Jak jako ty?" optal jsem se a už otevřel oči. ,,Víte..chtěl..chtěl bych váspožádat o ruku."Přiznal. V tu chvíli mě popadla zlost(?) ,,Ihned od tud vypadni!" Řekl..no spíš jsem to zařval. ,,jen, až s ním budete spát mohu vás ujistit že nic nebudu vnímat. prostě padnu do bezvědomí.." Zamumlal a rozešel se pryč. ,,Kéž by mě někdo v tu dobu zabil.." zamručel ale já to slišel. Když mi zmizel z dohledu zlost(?) mě přešla. Cítil jsem se nesvůj,zranitelně a bezmocně. Belelo mě na hrudi a s v mozku mi kolovalo tisíc myšlenek. ,,Aáá Levi, zlato dnes večer je svatba. Otec ti chce rychle předat korunu a vydat se na cesty. " Řekl slizký hlas za mnou. ,,hmm." Zahuhlal jsem.

zabloudíme k Erenovu pohledu:

Šel jsem se sklopenou hlavou do města. Bál jsem se. Lidé anděli zabíjí pro zábavu ale Levi byl jiný. Pořádný, milí, laskyvý a krásný. Už byla tma a ze zámku už hluk také utichl. Chtěl jsem zajít do jednoho hotelu ale přede dveřmi se mi zamotala hlava a jediné co jsem stihl vnímat byl dopad mého těla na zem a neznámí hlas oznamující nelezlé tělo anděla. Už vidím jen tmu.

Zpátky k Levimu:

Ráno mě sžíral takový nepopsatelně divný pocit. ,,Zlato." Sáhla na mě hrozná ruka Erwina Shmitha. ,,Mám pro tebe takovou malou ukázku." Řekl a líbl mě na tvář. ,,Obleč se. Budu čekat před zámkem." Řekl a usmál se. Líně jsem vstal. Ten idiot mi tu udělal nepořádek. Kdo to má jko uklízet?! Tch. Oblékl jsem se a vyšel. Před zámkem čekal kočár. Já jsem si ale zalezl do stájí a osedlal si svého koně. Nasedl jsem na něj a jel vedle kočáru ve kterém se rozvaloval Erwin. Dojeli jsme k městu. Já sesedl z koně a uvázal ho zatím co Erwin vystoupil z kočáru. Dosli jsme na náměstí kde bylo už hodně sešlích lidí. Na 'podiu' stál jakýsi chlapec s roztrhaným oblečením a na hlavě měl pytel a okolo krku měl uvázný lano, stál na jedné bedně. Zdál se mi nějáký povědomí. Přišel k němu Erwin a strhl mu pytel. V ten okamžik by se ve mě krve nedořezalo. Srdce mi přestalo být a mysl mi zatemnila mozek. Stál tam on. Eren se sklopenou hlavou. ,,poslední slova borče?" zeptal se Erwin. ,,Sklamal jsem vás pane!.."