*zvoní Já a moje nejlepší kamarádka Emma vycházíme ze školy. E: "Tak co Nino, jak se těšíš na oslavu?" Já: "No fakt skvělý, bude to zase nuda když tam nebudeš se mnou" udělám na ní smutnej obličej. E: "Vždyť víš že bych šla ráda, ale nemůžu......"
"Tu-tu" je slyšet troubení auta.
Já: "Honem utíkej, tamhle máš rodiče, ať nezmeškáte let." Emma odlétá se svými rodič na Hawaii na 10 dní. E: "Tak pa kočko, napíšem si." Řekne a usměje se na mě tím svým zářivým úsměvem a její hnědé oči jenom svítí nedočkavostí. Je tak dokonalá, nedivím se, že o ní má zájem půlka školy. Moje blonďaté rozcuchané vlasy vypadají proti jejím divokým hnedým kudrnám jako sláma. Obejme mě.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Já: "Ahoj, budeš mi chybět" rukou naznačím ukáplou slzičku a obě se zasmějeme. Emma mi naposled ještě pošle pusu a už běží k autu.
Achjo. Já teď budu muset strávit odpoledne na nudné oslavě svých patnáctin, bez nejlepší kamarádky. Kolem školy už nikdo není. Nasadím si sluchátka a pouštím svoji oblíbenou skladbu od Bars and Melody - Hopeful.
Ze školy domů to mám jenom kousek takže za chvíli, už stojím před domem. Počkat. Vím co teď přijde. Odemknu dveře a všichni na mě vyskočí s hlasitým: "překvapení!! " Musím se na to připravit a dělat ze4 jsem to nečekala. Otvírám dveře a.. Všichni: "Překvapení!!" ..jako bych to neříkala..
Vejdu dovnitř a snažím se tvářit překvapeně. Celý náš dům se hemží lidmi. Se všema si podávám ruku a všichni mi blahopřejí. "Nino pojď sem!" slyším volat mamku a jdu za hlasem. Vidím ji stát v kuchyni s velkým dortem plným svíček. M: "Pojď, sfoukni je a něco si přej." Všichni se nahrnou kolem mě. Vím předem co si mám přát. Opakuji stejné přání každý rok a doufám že se mi jednoho dne splní. Sfoukávám svíčky a všichni tleskají.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
"Vím co sis přála. Stejně jako každý rok?" usměje se na mě mamka. "To si piš." Přikývnu. "Tak se běž podívat do pokoje" Pobídne mě. Zvednu nechápavě jedno obočí. "No jenom běž." Zasměje se. Co to má znamenat? Vyběhnu po schodech nahoru do svého pokoje. Když vejdu dovnitř zatají se mi dech... Na posteli leží.........
Pokračování příště.. :)
Tohle je můj první příběh tak snad se vám bude líbit. Určitě mi napište nějaké komentáře, klidně i kritiku, ráda si to přečtu ❤
