Kdysi dávno žil jeden obrovský drak poblíž Brna. Když měl hlad, požíral vše, co se k němu přiblížilo a nebožáky, které už nedokázal pozřít, odtahoval do své jeskyně u řeky Svratky.
Brňané a celé blízké i vzdálené okolí se draka báli. Vymýšleli všelijaké plány, jak se krvelačné obludy zbavit, ale nic nevycházelo.
Když se lidé dozvěděli, že všichni udatní hrdinové, kteří se draka snažili zabít, skončili pod hladinou Svratky nebo hnijící někde na jejím břehu, zalekli se a vzali nohy na ramena. Dokonce ani tučná odměna v podobě sta zlatých nikoho nepřilákala zpět. A tak to pokračovalo dál. Drak zardousil každého, kdo se k němu přiblížil a lidé stále čekali na svého hrdinu, který nepřicházel.
Už se pomalu všichni vzdávali naděje, že se někdy najde osvoboditel, když jednoho dne přišel do města řeznický tovaryš.
Vešel do nejbližší hospody, posadil se ke stolu a poslouchal, co se děje v okolí. „A to vám povídám, ten drak, to je pěkná vobluda! Má tak vobrovskou tlamu, že by s ní dokázal rozkousnout mlýnský kolo a ani by mu neuvejzlo v krku! Tehdá jsem měl štěstí, že jsem mu utekl." Rozmachoval a vykřikoval starý, podsaditý muž u nedalekého stolu.
„Jaký drak?" Zeptal se tovaryš zvědavě.
„Ty nejsi vodsud, viď? Heh, jsem si říkal, že jsem tě tu eště neviděl. Řeč je tady vo našem brněnským drakovy. Všici, kteří se ho pokusili zabít, skončili utopení nebo vodtažení do jeho doupěte na pozdějc. Dokonce aj náš pan radní, který je vopatrnej na každej zlaťák na něj vypsal vodměnu, ale nikdo nejni takovej šílenec, aby šel spáchat sebevraždu zrovna týmdletím způsobem."
„A jak se jej ti hrdinové pokusili zabít?"
„Nu, holejma rukama. Občas si na něj některej vzal nůž nebo cep, ale všecko se zlomilo vo jeho krunýř." Tovaryš se potutelně usmál a usrkl piva. „Vsadím, že ho dokážu zabít." Řekl vážným hlasem.
Celá hospoda se na něj zadívala a pak se z ničeho nic rozřehtala. Když však pochopili, že chlapec to myslí smrtelně vážně, uklidnili se. „Vomrzelo tě snad žít? Síla na tu vobludu neplatí a další mrtvola nikomu nepomůže."
„Kdo řekl, že bych na něj šel silou, mám jiný plán."
„Tak teda povídej, jsme jedno ucho!"
„Potřeboval bych pytel nehašeného vápna a volskou kůži." Brňané se na něj dívali jak na blázna, ale jelikož byli zoufalí, hned druhý den přinesli všechno, co tovaryš potřeboval. Tovaryš, společně s několika dalšími zašil vápno do kůže, naložil na vůz a odjel směrem k řece.
Když dorazil, rychle, ale opatrně shodil kůži s vápnem na zem a schoval se do křoví, daleko od draka, ale tak, aby na něj měl dobrý výhled.
Netrvalo dlouho a drak skutečně vylezl ze svého podvodního doupěte. Líně lezl z vody a v obrovitých očích se mu zračila touha po masu. Kůži měl pokrytou kapkami vody, které se na slunci leskly jako diamanty.
Drak přilezl ke své oběti roztáhla tlamu, ze které byl cítit zápach hnijících těl a zakousl se. Kousal a trhal nebohou kůži. Musel být hladový. Dlouhou dobu nic nežral, a tak mu ani nevadilo, že je celý od vápna.
Když měl drak po hostině. Otočil se a pomalým krokem vyrazil k řece, aby všechno zapil. Dlouho chlemtal vodu ze Svratky, než měl konečně dost. Lehl si na břeh a začal se slunit. Tovaryš si už začínal být jistý, že jeho plán selhal, když najednou sebou drak začal škubat. Bolestivě zavíral a otvíral tlamu. Třeštil své obrovité oči a z tlamy mu vytékala bílá pěna, která se mísila s krví.
Trvalo ještě dlouho, než drakovo utrpení konečně skončilo.
Po dlouhé době tovaryš ochromeně vyšel ze svého úkrytu a zamířil k drakovi. Klekl si k jeho tělu a opatrně ho pohladil po lesknoucí se kůži. Až teď si uvědomil, jak je nádherný. „Je mi líto, že to takto muselo skončit." Zašeptal směrem k mrtvole, u které ho k večeru našel muž z hospody, společně s radním. Oba byli překvapení, že tovaryš je stále naživu. „Chlapče, abych pravdu řek, nikdo nevěřil, že ten tvůj plán výjde, ale teď, když tě tady vidím tak stát, chtěl bych, abys věděl, že já jsem ti dycky věřil a že jsem věděl, že ta tvoje šílenost výjde."
„Pane, co bude teď s jeho tělem?" Podíval se tovaryš na radního, když muž z hospody domluvil.
„Nu hochu, když se na něj tak dívám, byla by škoda, aby se na něj jen tak zapomnělo. Navrhuji, abychom ho vycpali a vystavili, aby každý mohl vidět slavného brněnského draka!"
