Temná noc.Temnotemná noc.Jdu uličkou,sotva vidím na krok,nevím kde jsem,ale jako bych už tady někdy byla.A pak ho spatřím.Toho který mi nahání hrůzu jen myšlenkou na něj.
Začnu co nejrychleji utíkat, volám o pomoc ale nikdo není v blízkosti.Jen my dva.Najednou ucítím jak mě někdo prudce chytí za ruku.
"Mel.Vyslechni mě.Mel prosím.."
"Melanie."
"Melánie."
"Mel,probuď se."
"MEL!!"
Prudce jsem otevřela oči a spatřila starostlivou matku.
"Melanie.To nic,byl to jenom sen,jen sen..To bude dobrý." konejšil mě její hlas.
Chtěla jsem tomu věřit,chtěla jsem aby tahle strašná noční můra už skončila, ale dva roky se mě každý den drží.Dva.
Ahojky nový příběh,snad se vám to bude tak nějak líbit.Budu ráda za jakekoliv ohlasy.:))
