Benzín

79 10 0
                                    

Schovávala jsem se mezi keři a pozorovala je. U dvou stromů bylo asi patnáct koní. Ale nebyli tam dobrovolně. Byli totiž přivázání.
Kousek od nich stálo spousty stanů,ve kterých lidé nejspíše spali.
Všichni něco dělali. Chodili tam a zpátky,pokřikovali na sebe. Vypadali vystresovaně. Najednou jsem si všimla několika plastových láhví vedle mě.
K jedné jsem přistoupila a očuchala jí.
Měla stejný pach jako ten kruh z ohně.
Byl to totiž benzín. To ti lidi nás zabili.

Otevřela jsem oči a vrátila se do reality.
,,Jak tomu zabránit?"
Opakovala jsem si pořád v hlavě.
Co se prostě přemístit?
Ne..vědí o nás. Dřív nebo později by nás našli.
Napadnou je?
To zase nemáme šanci. Určitě mají i zbraně..
Nedá se ani popsat jak moc jsem byla mimo. Vůbec jsem nevnímala okolí. Jen jsem se zoufale snažila přijít na to,co mám udělat.

Fingo mě ale musel vyrušit.

,,Co? Přemýšlíš jak nás zachránit?"

,,Snažím se"
,,Proč zrovna ty? To všichni akorát tak zhebneme."
Zasyčel.

,,O co ti jde? Všechny jenom otravuješ a"

Zarazila jsem se. Na Finga totiž dolétl klacík.

,,Běž od ní mizero."

Byla to Connie.

,,au,ty jedno vlče"

,,Kora se nám snaží pomoc a ty jí vyrušuješ."
Prohlásila a stoupla si přímo před Finga.

,,Né tak blízko srkčku"

Štěkl a svalil jí na zem.
Connie se ale nedala. Během pár vteřin stála na nohou a vynadala mu. Začala ho pokusovat a Fingo odběhl pryč.

,,Jsi otravná"
Dodal ještě.

,,Nevšímej si ho. On takhle prudí všechny. Je to zlý vlk"

,,Děkuju Connie. Bylo to od tebe hezké"

,,Není zač. Ráda pomáhám vlkům. Mohla..mohla bych mít jednu otázku?"

,,Určitě"

,,Co vidíš když usneš? Jaký osud?"

"Ach Connie...nevím jestli ti to mám říkat. Nechci aby ses pak zbytečně bála."

,,Ale já se nebojím. Jsem statečna,můžu to vědět"

Koukala jsem se na ní a rozhodovala se jestli jí to řeknu.

,,Tak dobře. Je pravda že jsi opravdu statečná. Ale musíš mi slíbit že nikomu nic neřekneš."

Connie už mi chtěla dát slib,ale to už se k nám přiřítil Jubli.

,,Connie. Už zase?"

Okřikl jí Jubli.

Ona se jen koukala smutně do země.

,,Já..jen jsem to chtěla vědět."
Zakňučela. Kdyby vlci mohly plakat urcitět by už měla oči plné slz.
Jubli si toho určitě povšiml taky a tak okamžitě zareagoval.

,,Takhle jsem to nemyslel Prcku. Jen nechci aby jsi pak měla noční můry,víš?"

,,Promiň"

Řekla a přitulila se k Jublimu.
Ti dva se mají hodně rádi. Je to strašně roztomilé. Nechala jsem je osamotě,rozloučila se s nimi a šla za smečkou.

Pud vlkaKde žijí příběhy. Začni objevovat