Já a Zmijozel

1. Dopis

,, Luno, přišel ti dopis !!!!" Rychle jsem se rozběhla do kuchyně. Na krbové římse seděla velká sova pálená.  Vzala jsem si z jejího zobáku dopis a pak se sova vznesla a otevřeným oknem vyletěla ven. Rychle jsem otevřela dopis a začala číst. Po prvním přečteném řádku, jsem začala vesele pištět a poskakovat. ,, Luno co se tam píše ???" zeptala se mamka. ,, Je z Bradavic!! Jsem přijatá do Bradavic!" ,,Luno to je úspěch. Tak se podíváme co potřebuješ, a pak to půjdeme koupit ano ???" Byla jsem moc nadšená, abych odpověděla, tak jsem jen kývla.

Naštěstí bydlíme na Příčné ulici, hned nad dědečkovím obchodem s hůlkami. Dědeček bude rád, že jsem se dostala do Bradavic. 

Po  náročném nákupu jsme se vrátili do domu a strýc už se vrátil z práce. Všechno jsem mu řekla a byl nadšený.
,, Dneska jsem mluvil s Brubálem, přenášedlo nám pošle den před začátkem školního roku. Aby jsme se vše domluvili. " řekl s úsměvem. ,,Měla bys to říct dědečkovi"  ,, Tak jo" a pak jsem se rozběhla za dědečkem. Když jsem procházela v regálech s hůlkami a hledala dědu. Na místo dědy jsem tam našla nové zákazníky. Oni mě nemohli vidět, ale já je ano. Byly tři. Dva hnusný hromotluci a aristokrat Draco Malfoj. Pak aristokrat promluvil ,, Kde ten Olivandr je ???" zeptal se. Dědeček mu odpověděl ,, Luno prosím postarej se o zákazníky. ". Byla jsem zvyklá, že dědeček ví kde a kdo je v jeho obchodě ale ostatní ne. Krokem jsem vyrazila za nimi. ,, Dobrý den. Kdo z vás potřebuje novou hůlku ???"

Malfoj

Zeptala se dívka. Musí být stejně stará jako já. Ano, okolo čtrnácti let. Má dlouhé, lehce vlnité, havraní vlasy. A mechově zelené oči. Je jen o hlavu menší než já. Štíhlá postava s nádhernými křivkami a hlas měkký a sametový. Pak promluvil Goil ,, Já potřebuju novou hůlku" nikdy jsem se za něj nestyděl tak jako teď. ,, Dobře, přepokládám že sis jí zlomil nebo si sis ji zničil jinak ??" Goil jen tupě zakýval. Pak dívka odešla a pak se velice rychle vrátila s hůlkou. ,,6 palců dlouhá velice ohebná s féničím perem. Tak zkus ji. " řekla mu. Jen s ní Goil lehce mávnul a šlo poznat, že je to ta pravá. Pak přišel Olivandr. ,, Dobrá práce, Luno. Tak to bude 5 srbců a 35 crvčků. "  Vzal si od něho peníze a zabalil hůlku. Moje a její oči se setkaly. Na chvíli jsem si myslel že se zastavil čas. Z tohoto momentu mě vytrhl Goil pak jsme odešli. Luna Olivanderová záhadná ďívka z obchodu s hůlkami.