My lovely rainy day

2.

Ráno mě vzbudí štěkot mého pejska Bena a vyzváněcí tón mého telefonu.
,, Ano? '' řeknu ospale a bez náznaku emocí.
,, Ell, vstávej! Čekám na tebe před domem a pohni si, protože nechci přijít pozdě! '' byl to hlas mojí kamarádky Mariky, to jsem poznala hned podle jejího smíchu. Hovor jsem tipla a pomalu se dostávala z mé vyhřáté postele. Oblékla jsem si na sebe černé roztrhané džíny a vínovou mikynu. Vzala jsem batoh a Bena a šla po schodech dolů se najíst a udělat raní hygienu. Namalovala jsem se stejně jako každý den, černé linky a korektor. Nakonec jsem se rozhodla, že jíst ani nebudu,když moc času nemám, ale stejně jsem tím nic nezměnila, protože mě Marika stejně vynadá. Vezmu si stovku, kterou mi mamka nechala na oběd a spěchám ven za Marikou.

,, Ahojky! '' řeknu a ani se na ni nepodívám, ale slyším jak se směje.
,, Co se děje?! Nesměj se! '' dodám a podívám se na ni. Pak mi to dojde, že se asi určitě směje mě. Při pohledu na mě bych se smála i já. Bunda na ruby, rozvázané boty, vlasy všude možně a plné ruce věcí.
,, Promiň, ale... '' řekne a začne se smát ještě víc.
,, Ha ha ha... '' ironicky se zasměji a dávám se trochu do pořádku.
,, Tak jdeme a rychle, protože se chci stavit ještě pro kafe. '' dodá a já jen přikývnu. Kavárnu máme po cestě, takže budeme ve škole rychle.

Otevřu dveře od kavárny a uslyším zvonek, který je pověšený nade dveřmi.
,, Dobrý den! '' řekneme s Marikou sborově.
,, Ahoj holky, co si dáte? '' odpoví příjemným hlasem starší paní.
,, Prosím dvě karamelové latte s sebou. '' vyžádá Marika s úsměvem.
,, Dobře. '' usměje se paní za pultem a začne nám připravovat kávu. Vždy se musím z hluboka nadechnout, když cítím nádhernou vůni kávy a karamelu. Naše káva je za chvíli hotová a my spokojeně pokračujeme v  cestě do školy.

Ve škole si rychle vezmeme věci ze skříňky a spěcháme do učebny, protože nestíháme. Pozdravíme učitele a s omluvou si spěcháme sednou, aby jsme moc nerušili. Hned když si sednu, tak mi příjde smska a učitel se na mě otočí.
,, Pardon, strašně moc se ještě jednou omlouvám. '' řeknu nervózně. Učitel se otočí a dodá:,, Telefon má být vypnutý v tašce. Hned ho schovejte slečno Cooperová! '' Já jen přikývnu, ale mobil neschovám, spíš naopak.
,, Píše mi Miky. '' špitnu na Mariku, která sedí vedle mě.

Miky💖: kde jste byli?

Elis😘: já jsem zaspala😅

Miky💖: aha, zajdeme dneska někam?

Elis😘: jj jasně 😊

Miky💖: super 😘

Miky chodí do stejné třídy jako já a je to můj nejlepší kamarád, takže bylo jasný, že někam s ním půjdu.
,, Co chtěl? '' zeptá se potichu Marika.
,, Jestli jdu dneska ven, půjdeš s nama? '' řeknu nejpotišeji co to jde.
,, Promiň ale ,, nedořekne, protože ji někdo vyruší.
,, To nemyslíte vážně?! Přijdete pozdě a ještě mi budete rušit výklad mé dnešní látky?! Sbalte se a opusťte tuto učebnu. Budete mít neomluvenou hodinu. '' učitel nás probodával pohledem po celou dobu našeho odchodu ze třídy. Myslím si, že se ještě dlouho díval i na zavřené dveře třídy, protože bylo ticho a pak se ostatní začali smát.

,, Tak co jsi mi chtěla říct? '' zeptám se a obě se začneme smát.
,, no já neb- '' někdo zase Mariku vyruší, já se asi ještě dnes nedozvím co mi chce říct.
,, Ahoj. '' řekne usmívající se modrooký kluk.
,, Co tu děláš Miky? '' vyděsí se Marika.
,, Snad tě taky nevyhodil? '' zasměji se a jdu ho obejmout na pozdrav.
,, Ne to ne. Já jsem chtěl jít za vámi, tak jsem řekl, že musím na záchod. '' všichni se zasmějeme a jdeme směrem ke skříňkám si vzít věci na další hodinu.

,, Já už musím, abych si vzal ze třídy aspoň věci, protože za chvilku zvoní. '' řekne Miky a odejde.

V ostatních hodinách se už nic moc nedělo. Teď jsme u skříněk a povídáme si.
,, Tak co podnikneme dneska? Jde aji Marika? '' zeptá se Miky.
,, Nejde, ale nevím proč ještě mi to neřekla. A já jsem myslela, že máš něco vymyšleného. '' řeknu a zasměji se.
,, No nemám, tak co třeba do centra? '' zamyslí se a já jen přikývnu na souhlas.

V centru jsme byli celkem rychle a hned jsme si to namířili do potravin pro pití.
,, Hej nemáš pocit, že nás někdo sleduje? '' řeknu se smíchem.
,, Ne nemám. '' odpoví a začne se smát.
,, Ale vážně, to není sranda. '' dodám a zkřížím ruce na prsou.
,, Hele tamhle je Marika. Mariko! '' houkne na ni Miky, ale ona odchází a dělá, že si ničeho nevšimla.
,, Já říkala, že nás někdo sleduje. '' zasměji se a odcházím z obchodu se svým pitím v ruce.

,, Dneska to bylo fajn, díky Miky. '' řeknu a objemu ho, ale někdo nás vyruší, otevře dveře od domu a řekne.
,, Ahoj Miky jak se máš? ''
,, Dobrý den paní Cooperová, mám se výborně děkuji. '' odpoví s úsměvem Miky mojí mamce a odtáhne se ode mě.
,, Tak ahoj Miky a ještě jednou děkuji.'' řeknu s úsměvem a mrknu na něho.
,, Ahoj Ell a naschledanou paní Cooperová. '' usměje se a s úsměvem i odchází.

,, Proč nejste spolu? '' zeptá se mě mamka ale nepodívá se na mě.
,, Cože? Vždyť je to můj nejlepší kamarád. Známe se už od školky, mami! '' odpovím s náznakem nervozity.
,, Tak jsem to zkusila, ale sluší vám to spolu. '' řekne a dívá se na mě jak zbaběle jdu po schodech do svého pokoje. Když vcházím do pokoje, tak za sebou zabouchnu dveře, opřu se o ně a sjedu až na zem. Po chvíli cítím jak mi malé kapky smutku stékají po tváři dolů. Ani nevím proč brečím. Nic špatného mi neřekla a nic se nestalo. Jak ji to mohlo napadnou? Myslý si, že ke mně Miky něco cítí? Mám to říct Mikymu co se stalo a zasmát se s ním? Nebo ke mně něco opravdu cítí a ranila bych ho tím? S hlavou plnou otázek sedím beznadějně na zemi a přemýšlím. Někdo mi klepe na dveře. Rychle vstanu a začnu si utírat slzy. Máma pomalu otevře dveře, ale nic neříká, jen se na mě dívá.
,, Ano? '' řeknu a jdu se podívat do zrcadla jak vypadám.
,, Promiň, jsi v pořádku Mar? '' zeptá se ustaraně.
,, Ne, ne. Ty za to nemůžeš. Mě to jen trochu vzalo, ale to je dobrý. '' odpovím a sednu si na postel.
,, Dobře, potom přijdi. Udělám ti večeři. '' řekne mi a ani se nezeptá jestli mám hlad.
,, Ne děkuji, já jsem už jedla. '' oznámím jí, ona jen přikývne a zavře za sebou dveře.

Chvíli jsem si četla, pak poslouchala hudbu a přemýšlela o Mikym. Ani nevím jestli se na něho těším, až ho zase uvidím. Kvůli tomu co mi řekla mamka na něho musím pořád myslet. Musím si jít do koupelny opláchnout obličej, abych myslela i na jiné věci. Když jsem v koupelně tak si udělám i ostatní hygienu. Nemělo by to cenu sem chodit na dvakrát, když jdu za chvíli spát.

Po odchodu z koupelny a udělání věcí, bez kterých bych nemohla ulehnout do mé velké postele si vezmu knihu a začnu si číst, protože vím, že stejně dneska toho moc nenaspím.

______________________________________

Takže další díl je za námi 😊 Doufám, že se vám můj nový díl líbyl😉