Alespoň Na Chvíli Žít

3. kapitola

Než tetička úplně odjela stačila mi ještě něco říct.
"Mariano tento náhrdelník se u nás dědí přes generace. Nikdy, nikdy si ho nesundávej. Říká se, že ho stvořili mágové z dob králů a královen a prý v každém našeho rodu ukáže jen to nejlepší. Křišťál čeká na správnou osobu, která má velký úkol. Nikdo neví jaký je ani já jsem nebyla tou vyvolenou. Ochraňuj ho, teď je tvou součástí."
V té době jsem netušila co říct, ani teď to nevím. Na historii křišťálu vůbec nevěřím, ale budu ho nosit, aby byla tetička spokojená. Vypadá i jako slušivý doplněk.
Už se stmívalo. Tak jsem se šla osprchovat. Po sprše jsem si šla konečně lehnout. Křišťál vedle mě ve světle žárovky všemi barvami zářil. Vnímala jsem je a připla si ho na krk. Příjemně studil. Držela jsem ho v ruce a při tom usínala.
Co? To už je neděle! Hned po probuzení mi myšlenky lítají v hlavě.
Navíc mám osmnácté narozeniny. Jsem zase o rok starší, ale vybec si tak nepřipadám. Chtěla bych být zase malé dítě pobíhající po zahradě. Jíst obrovské množství čokolády. Hrát si na princezny a žít na zámku se služebnictvem. Bohužel to už se nevrátí.
Oblékla jsem se do své oblíbené černé sukně a natáhla na sebe těsnější tílko. Samozřejmě černé. Upravila si dlouhé vlasy a nalíčila se. Černé linky jsem si udělala tlustší, aby více vynikly moje modré oči.
Sešla jsem schody a vyrazila do kuchyně. Už tu na mě čeká máma se snídaní.
"Všechno nejlepší k osmnáctinán." Ukázala na palačinky s marmeládou s šlehačkou. Než jsem se posadila pevně me objala. "Děkuji mami." Dala jsem jí pusu na líčko a usedla ke stolu. Po jídle jsem šla do pokoje, ale dlouho tam nevydržela a vyrazila ven.
Je tu hezky. Slunce svítí a mraky se honí po modré obloze. Svět vypadá bezstarostně, živě a toužebně. Listy na stromech se zelení.
Procházím se na chodníku. Míhají mě všelijaká auta. Lidé v nich pořád někam spěchají a ani se nezastaví aby se koukli na krásy co mají kolem sebe.
Nachviličku jsem se zastavila u řeky. Je klidná, ale dokáže vše hezké zničit.
Kachny si hrajou na vodní hladině a větší ryby pod nimi skakají z vody a lákají drobné mušky. Do stromů a vysoké trávy se ohýbá mírný vánek.
Najednou mě někdo chytne za rameno. Co? Co se to děje? Chytli mě. Nikdo na mě nemluví. Máchám kolem sebe rukama.