Sedím doma v okně koukám se ven..Je něco mezi podzimem a jarem..je to celkem divní když je Březen..Sedím v klídně s mou oblíbenou knihou Alchymista kterou už čtu nejmíně po třetí , jeho život byl tak zajimavý že jsem od ní nedokázala odtrhnout oči. Kolem mého domu zrovna procházela parta klůků kteří se mi často smáli za zády že mam blog, bylo mi to blbé tak jsem ho zrušila.Řeknete si proč jsem se na ně nevykašlala ?..Chci být zase zpátky holka která nikoho nezajímá a pomalu nikdo neví že žije. Jenže to už ted nejde, Miluju čtení psaní a cvičení tyhle věci bych dělala pořád a pořád dokola, celkově sporty miluju ale nějak nemužu hrát. I když jsem někde začala po čase jsem zkončila kvůli lidem co takm byli.Moje mamka mi nadávala že by se měla uvědomit a začít spolupracovat s lidmi i když mi nejsou příjemní.
Doma si připadám jako bych sem nepatřila, je to někdy těžké připadám si jako by mně plno lidí nesnášelo. A je to pravda !! Jsme tady jen na obtíž..Nenávidím svůj život. Jediné proč mně ještě baví žít jsou knihy a pár lidí co mně má rádo takovou jaká jsem...Zítra je škola a já nenávidím chození tam. Moje třídní mně nemá moc v lásce ale co, polovinu školy prosedím u knížek a nebo jsem na mobilu a Chatuju s kamarády, Říkám si na co tam vůbec chodím.
Večer
Jakmile jsem dočetla poslední stránku knížky. Podívala jsem se z okna zjístila že je večer věděla jsem že zachvíli mně mamka bude volat na večeři tak jsem se odlíčila a šla dolů za nima bylo něco kolem 6 a já se uý chystala jít běhat , moje každovečerní rutina asi se vám zdá divné chodit běhat po večeři ale nedá se tomu říct běhání dám si do uší sluchátka pustím si oblíbený song a sednu si do parku kde přemýšlím. Dneska jsems e chtěla ale proběhnout byla jsem tak unavená z toho všecho co mně zítra čeká že jsem si musela vyčistit hlavu.Běžela jsem po mojí oblíbené ztesce co byla nedaleko mého domu a běžela jsem. Po hodině jsem se rozhodla jít zpátky ale někdo mi zabránil jít zpátky...
Chcete vědět kdo to byl ? :) Těšte se na další díl
