Dalších pět dní výcviku uběhlo podobně jako ten první.Učila jsem se novým věcem.Zdokonalila jsem se ve vrhání noži tak že jsem se vždy trefila do středu nebo do 'srdce'.Takže jestli se v aréně dostanu k noži budeme s Charlotte v bezpečí.Charlotte se zase skvěle naučila rozeznávat jedlé rostliny a klást pasti.Dohromady tvoříme skvělý tým.Pokaždé když jsme byli ve výcvikovém centru jsem na sobě cítila něčí pohled,ale nedokázala jsem určit koho.Párkrát jsme se s Andrewem sešli u stejného stanoviště takže mě třeba zkoušel naučit zacházet s trojzubcem a nebo jak lovit ryby.Já ho na oplátku ukázala jak se skvěle zamaskovat,i když to pravděpodobně potřebovat nebude protože je profík.Dnes přišel den hodnocení.To znamená že každý splátce bude chodit do tělocvičny samostatně a bude ukazovat tvůrcům her jeho talent,ti ho potom ohodnotí od jedničky až po dvanáctku.Zase jsem nervózní.Celou noc jsem nespala a přemýšlela nad tím co jim předvedu.Po mém ranním budíčku-Effie jsem se šla osprchovat a obléknout do oblečení co mi na postel připravil avox.Zase mi skvěle padlo.Jakmile jsem se zkontrolovala v zrcadle a upravila vlasy,tak jsem se vydala do jídelny.Jako vždy jsem přišla poslední zatím co ostatní už snídali.Nandala jsem si na talíř lívanečky s marmeládou a rychle je spořádala.Napětí v místnosti by se dalo krájet.Když byl čas vyrazit Effie zatleskala a vesele nás odvedla dolů do výcvikového centra.Tam se s námi rozloučila a popřála nám hodně štěstí.Naše skupinka se bezeslova vydala do velké místnosti za ostatními splátci,kde máme počkat než vyvolají naše jméno.Jelikož jsme současně z posledního kraje půjdeme na řadu jako poslední.Čekání bylo únavné a stresující.Byla jsem vděčná za Charlottiny pokusy o normální konverzaci,ale stejně vždy končily dlouhou odmlkou.Když konečně přišla řada na náš kraj tak se mi ruce i nohy klepaly nervozitou.Jako první vyvolali Dylena,popřáli jsme mu hodně štěstí a on nejistě odešel.Po několika minutách vyvolali Charlotte.Pro štěstí jsem jí pevně obejmula a ona se na mě vděčně usmála.Pak už se minuty ticha táhly jako hodiny.Nervózně jsem si podupávala nohou a snažila se dostat zpět pod kontrolu své rozklepané ruce.
,,Beatrice Williams''a je to tady.Pomalu jsem vstala a vydechla abych se uklidnila.Jace na mě hodil jeho zářivý povzbudivý úsměv.Já se pokusila o totéž,ale vznikl z toho jakýsi úšklebek.Pomalým krokem jsem se vydala k velkým dveřím,které vedly z místnosti do výcvikové arény kde jsme měli předvést svůj talent tvůrcům her.Měli jsme na to pouze patnáct minut.V obrovské místnosti nalevo ode mně byl stojan s luky a šípy,meči,oštěpy a dalšími zbraněmi různěho tvaru i velikosti.Kousek dál bylo několik terčů v podobě člověka,zvířat i klasiky.Také tam byl s tůl s malovacími potřebami a provazy.Přes jednu celou stěnu se táhlo neviditelné silové pole za kterým seděli tvůrci her v pohodlných křeslech.Rozhodla jsem se že půjdu do malé skleněné místnosti kde probíhali simulace.Cestou tam jsem si sebou vzala pár nožů.Nastavila jsem si simulaci tak aby mi vyhovovala a vešla do vnitř.Jakmile jsem vstoupila a zavřela za sebou skleněné dveře se udělala naprostá tma, na znamení že už se simulace zpouští.Chvíli jsem musela čekat ve tmě a tichu.Slyšela jsem pouze svůj dech a ustrašený tlukot mého srdce.A pak se objevil první člověk,běžel mým směrem s oštěpem v ruce.Připravila jsem si nůž,zamířila a hodila ho.Trefil se přímo do srdce a on se okamžitě rozplynul,ale hned na to se objevil další,nebezpečně se blížící ke mně.Zase jsem vrhla nožem a zase trefila svůj cíl.Takhle to šlo dalších pět minut než se simulace ukončila.Téměř vždy se mi podařilozasáhnout srdce.Myslím že moje šance nejsou zas tak mizerné.Hrdě jsem vyšla ven a očekávala obdivuhodné pohledy od tvůrců,ale nedočkala se.Ani se na mě nepodívali.Někteří si povídali se sklenkami vína v ruce a někteří tak znudění výkonem ostatních dokonce spali.Zvedla se ve mně vlna vzteku.Věděla jsem že kdybych hodila nůž na tvůrce her okamžitě by se odrazil od silového pole a stejným směrem by se vrátil zpátky.A proto jsem si vybrala jednoho ubohého dědu který spal těsně na kraji silového pole,přesně tam kde začínala stěna.Zhluboka jsem se nadechla a hodila první nůž.Ten se zasekl ve stěně těsně u staříkovi hlavy.Hodila jsem drhý,třetí,čtvrtý tak rychle za sebou až ty rány staříka probudily.Polekaně vyjekl a vyskoči z křesla.To už přilákalo pozornost ostatních.Nepotřebovala jsem vidět zbytek jejich polekaných reakcí a tak jsem beze slova odešla z výcvikové arény směrem k výtahům.Byla jsem hrdá na svůj prvotřídní výkon i když jsem věděla že tvůrcům se asi moc nelíbil.Ušklíbla jsem se pro sebe a nastoupila do výtahu.
Tahle část není moc dlouhá a taky je přidaná po docela dlouhé době takže se omlouvám,ale nemám vůbec čas.Slibuju že příští bude váááážně dlouhá, ale až tu bude 45 přečtení! Omlouvám se za chyby. Koment a vote potěší! :)))))))) <3
