Kdo by neznal Menzelovu komedii Vesničko má středisková? A víte co recitoval pan doktor při cestě autem?
Hluboko pod ním krásný dol, temné jej hory vroubí kol, lesů věnec objímá.
Jasné jezero dřímá uprostřed kvetoucího dolu.
Nejblíže se modro k břehu vine až posléz v bledé jasno splyne.
Tam onen čas, kde k lásce zval hrdliččin hlas.
Jen se neposer Papundekle!
Na břehu jezera borový šumí háj z něj drozdů slavný žalm i jiných ptáků zpěv.
Na skále rozhlehlý je strom starý to dub.
Tam v dolů zeleném roznáší bílý květ, tam řídí nad lesy divokých husí let.
Daleko zanesl věk onen časů vztek, dalekoť jeho sen umrlý jako stín.
Obraz co bílých měst u vody stopen klín, takť jako zemřelých myšlenka poslední, tak jako jméno jich, pradávných bojů hluk.
Dál to neumím.
ČTEŠ
Hlášky z českých filmů
RandomStará dobrá česká klasika! A právě v této knize si připomeneme některé osudové hlášky z českých filmů.
