The Running Girl

I.

,, Takže, vás bych poprosila, abyste se u mne zastavila kolem páté hodiny." profesorka právních norem mě zastavila před odchodem z učebny.
,, Nešlo by to až kolem šesté?" pokoušela jsem se přemluvit profesorku i když jsem věděla, že u Karátkové nemám šanci posunout setkání ani o minutu.
,, Když si na vás můžu udělat čas já, tak si ho na mě uděláte i vy." profesorka razně odešla z místnosti a já se svěšenými rameny odšourala taky pryč.
,, Emmo, to byl ten nejlepší dárek na světě." zaútočilo na mě kostnaté tělo hned když jsem vešla na chodbu. Odtáhla jsem se od ní a prohlížels její novou image. Vlnité hnědé vlasy po pas byly najednou po ramena a pět centimetrů od hlavy začínalo tmavě červené ombreé.          
      Před týdnem jsem Báře dala k narozeninám poukaz na Kadeřnické překvapení. Viděla jsem to na slevomatu a přišlo mi to jako skvělý nápad pro někoho tak odvážného jako je ona. Spočívá to v tom, že zákazník se nechává přeměnit vyhlášeným francouzským kadeřníkem. 
Když jsem to viděla, hned jsem si říkala, že je to nádherně ulítlý jako Barunka.
,, To si děláš srandu? To je nejperfektnější dárek, který jsem kdy dostala." řekla Barča když měla oslavu v jednom baru vedle Rudolfína.

,, Ty jsi vážně magor" rozesmála jsem se, ,, Ty jsi do toho vážně šla?"

,, Jooo a jsem neskutečně nadšená." zapištěla na celou chodbu až se za náma ostatní otáčely.

Chvíli jsem se na ni jen s údivem dívala, ale zároveň nemohla přestat myslet na tu soutěž, na kterou v neděli nemůžu jít kvuli tý blbý schůzce. Až ji to řeknu, bude tak naštvaná, že se ji budu muset ještě dva měsíce vyhýbat. Je to ta nejdůležitější kvalifikace pro dvojice v roce. Soutěží asi 45 týmů a do hlavních závodů sezóny se dostane jen 15 nejlepších.
,, Strašně ti to sluší." pořád jsem se snažila oddálit mé přiznání o závodech.
,, Díky. Nezajdeme na jídlo? Objevila jsem jednu novou fitness restauraci." zářivě se na mě podívala.
,, Jo, mám teď čtyři hodiny před další přednáškou," nervózně jsem si skousla ret.
,, Fajn, pak bychom si ještě měly zajít zaběhat. Ať jsme na ty kvalifikačky řádně připravený," otočila se na patě až se jí vlasy rozletěly do všech stran. Několika kroky jsem ji dohnala.
,, V tom je právě problém.." pohlédla jsem na ni nervózně.
,, V čem?" svraštila čelo a upřeně se mi dívala do očí. Vůbec se mi její pohled nelíbil. Jasně říkal: Jestli řekneš něco, co se mi nebude líbit, spálím ti tvé nové Niky.
,, N-No, že máme málo času a musíme ještě tránovat." opravdu jsem nehodlala přijít o své nové lásky. Její nebezpečný pohled se ztratil někam hluboko do jejích tmavě zelených očí a vystřídal ho úsměv: ,, Ale zlatíčko... máme ještě tři celý dny. To zvládneme."
Povzbudivě mě poplácala po rameni a táhla mě ze školy.
Jen jsem se falešně usmála a přemýšelala, v jakou chvíli bude nejvhodnější jí to říct. V každém případě mě bude nenávidět. Ale proč mně? Za to může jen a jen moje matka přece.
Sedly jsme si k dřevěnému stolku pro dva. Restaurace byla úplně plná a čišníci pobíhali mezi lidmi a roznášeli jídlo.
Barča důležitě otevřela jídelní lístek a rychle pročítala nabídku.
Pohled mi padl na mé menu. Vzala jsem ho do rukou a otevřela. Nemohla jsem se vůbec soustředit na to co čtu a ani jsem neměla chuť cokoliv jíst.
,, Já si asi dám ten rukolový salát s rajčaty a sýrem." ukázala přesně zastřiženým nehtem na salát.
,, Dobře, tak já si ho dám taky." to byl ten nejjednoduší způsob objednání.
,, Baru, já mám takovou nemilou zprávu." odhodlala jsem se přiznat. Je to lepší dřív než později. Chtěla jsem to mít za sebou.
Barča se usmála: ,, Že ty ses podívala na ten nový díl Stranger Things beze mě?"
,, Nemůžu na kvalifikaci." řekla jsem stručně. Nechtěla jsem to rozebírat ani se nějak snažit oprostit viny, prostě to ze mě vylítlo.
Široký úsměv najednou povadl. Přes obličej ji přeběhl smutek, který se v zápětí proměnil ve vztek.
,, Že co?" skoro zakřičela. Na čele jí vystoupla žíla a její oči mě propalovaly neuvěřitelně naštvaně.
,, Promiň." pípla jsem a sklopila hlavu, abych se vyhla jejím vyčítavým pohledům.
,, To nemůžeš. Tohle teď...nemůžeš prostě. Přijdeš a konec." bouchla do stolu a dál se na mě ostře dívala.
Nic jsem nedělala ani neříkala. U stolu najednou vládlo nesnesitelné dusno.
,, Co to bude dámy?" hlas čišnice mě vysvobodila z té nešťastné situace. Bára jen mlčky, seděla smutně a zároveň naštvaně jen pozorovala své ruce.
Servírka zmateně přeskakovala pohledem ze mně na Báru.
,, Dva rukolové saláty, dva pomerančové džusy a dva čokoládové poháry, jeden s extra porcí dietní šlehačky." odpověděla jsem po chvíli.
,, Bude to všechno?" servírka se tvářila, že chce co nejdříve odejít. Už jsem chtěla přikývnout, ale najednou se ozval Bářin útočný hlas: ,, Bez těch pohárů, máme totiž před důležitými závody a nemůžeme si dovolit jíst nezdravě."
Bára mě propalovala pohledem a rty měla sevřené do rovné čárky.
,, Tak jak teda" přerušila čišnice náš tichý souboj a vypadala ještě víc zmateně a vyděšeně naž předtím.
,, Nedáme si je." falešně se na ni usmála Barča.
,, Dobře" vzala nám jídelní lístky a odešla.
,, Myslíš, že si mě udobříš nějakým pohárem? Myslíš, že ti jen tak odpustím?" kamarádčina naléhavost a naštvanost v hlase mě naprosto ubíjela. Nesnáším hádky.
,, Tak můžeme jít na jiný dobrý závody." snažila jsem se to alespoň trochu zachránit, ale bylo mi jasný, že žádný jiný nebo lepší soutěže nejsou.
,, Vlastně máš pravdu. Fajn, stejně jsem už dlouho chtěla běhat sama." naštvaně si vzala mobil do ruky. Já jsem jen seděla za stolem a čekala, že třeba něco řekne, odpustí mi, pochopí mě.... trochu naivní představa, pravda.
Bára konečně zvedla oči od bílého iphonu a podívala se mi do očí.

Tak po obrovsky dlouhý době je tu novy díl. Moc děkuju za voty a zhlédnutí. A co myslíte, jak to holky vyřeší? Napište do komentářů.
Jinak se mějte hezky... xoxo Rose Hask❤️